59 C 107/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 7 726 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů nalézacího řízení, s tím, že žalovaná coby provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], neměla v období od 30. 11. 2018 do 6. 5. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli jí tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb. Při zákonné denní sazbě 47 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za jeho provozování bez pojištění za uvedené období (158 dní) částku 7 426 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 4. 8. 2019 na základě výzvy doručené žalované dne 5. 7. 2019. Žalobkyně požadovala rovněž částku ve výši 300 Kč, představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzývána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaný je státní příslušnicí Ukrajiny. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.). Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná, která byla nejméně v období od 7. 4. 2015 do 6. 5. 2019 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, neměla dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 30. 11. 2018 do 6. 5. 2019 včetně (celkem po dobu 158 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti vyzvala žalobkyně dne 20. 6. 2019 žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy s tím, že po žalované zároveň požadovala úhradu nákladů za upomínku ve výši 300 Kč. Žalovaná na tuto výzvu, která jí byla doručena dne 8. 7. 2019, nereagovala. Bez reakce zůstaly též upomínky žalobkyně ze dne 28. 8. 2019, ze dne 20. 11. 2019 a předžalobní výzva zaslaná žalované právním zástupcem žalobkyně dne 4. 5. 2020. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., podle § 4 odst. 5 tohoto zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. a podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Prodlení žalované s úhradou příspěvku soud posoudil podle § 513, § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dostala do prodlení dnem následujícím po dni splatnosti příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním vymáháním, tj. dnem 8. 8. 2019. Jelikož s ohledem na výše uvedené nebyla část zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 726 Kč, požadovaná žalobkyní za období od 5. 8. 2019 do 7. 8. 2019, nebyla po právu, soud žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 726 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.