59 C 212/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 4. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 948 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 15. 9. 2019 slovně a fyzicky napadl paní [příjmení], jež je pojištěna u žalobkyně, čímž jí způsobil odlomení zubu s tím, že žalobkyně zaplatila náklady za péči ve výši 4 948 Kč a vznikla jí tak škoda. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV [číslo] Sb. m. s.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný zranil pojištenkyni žalobkyně, v souvislosti s čímž bylo vedeno přestupkové řízení, které bylo zastaveno pouze z toho z důvodu, že poškozená vzala zpět souhlas se zahájením řízení nebo pokračováním v řízení. Žalobkyně uhradila náklady související s léčbou zranění její pojištěnkyně ve výši 4 948 Kč (náhrada [číslo] datum úrazu 15. 9. 2019) a tuto částku po žalovaném požadovala, přičemž ten ji neuhradil. Bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že žalobkyni nárok na předmětnou částku nevznikl, příp. že ji žalovaný již uhradil, avšak žalovaný zůstal zcela nečinný. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 55 odst. 1 uvedeného zákona má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Žalovaný částku odpovídající nákladům na léčení pojištenkyně žalobkyně, které bylo nutné v důsledku jeho jednání, nezaplatil ve lhůtě splatnosti (plynoucí z výzvy k úhradě z 21. 12. 2020), tudíž se dostal podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení, a v souladu s ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 600 Kč (za dva úkony - předžalobní výzva, návrh ve věci samé). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon, a to převzetí a přípravu věci, neboť se neztotožňuje s názorem, že by žalobkyni, která není zastoupena a řeší„ svou vlastní věc“, má k dispozici veškeré podklady a v daném konkrétním případě nemusela studovat složitou dokumentaci (kupř. soudní spis v trestní věci apod.) pro to, aby podala žalobu a domáhala se nároku u soudu, tato odměna náležela. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.