59 C 226/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 29. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 6 739 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů nalézacího řízení, s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v období od 28. 13. 2018 do 13. 5. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb. Při zákonné denní sazbě 47 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za jeho provozování bez pojištění za uvedené období (137 dní) částku 6 439 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 11. 11. 2020. Žalobkyně požadovala rovněž částku 300 Kč, představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzýván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný, který byl nejméně v období od 31. 3. 2015 do 13. 2. 2020 vlastníkem a provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], neměl v období od 28. 12. 2018 do 13. 5. 2019 včetně (celkem po dobu 137 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti vyzvala žalobkyně dne 28. 8. 2020 žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy s tím, že po žalovaném zároveň požadovala úhradu nákladů za upomínku ve výši 300 Kč. Žalovaný na tuto výzvu, která mu byla doručena, nereagoval. Bez reakce zůstaly též upomínky žalobkyně ze dne 9. 12. 2020, ze dne 21. 1. 2021 a předžalobní výzva zaslaná žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 25. 2. 2021, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., podle § 4 odst. 5 tohoto zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. a podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Prodlení žalovaného s úhradou příspěvku soud posoudil podle § 513, § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 739 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.