59 C 263/2021-71 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 21. 12. 2020, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8, postoupenou z důvodu místní příslušnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 5. 10. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl dne 11. 12. 2019 ošetřen a pobýval v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], přičemž mu k uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 11. 12. 2019, znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 10. 1. 2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 12. 12. 2019. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh do dne podání žaloby neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 11. 12. 2019 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč za vyšetření, ošetření a následný pobyt v [anonymizována tři slova] dne 11. 12. 2019 (vyúčtováno daňovým dokladem [číslo]) a zároveň se zavázal, že svůj dluh uhradí do 30 dnů. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 13 a následujících zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizována dvě slova], která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Dále podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, dle kterého osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v [anonymizována dvě slova], včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Dle § 89e odst. 1 cit. zákona hradí poskytovateli [anonymizována dvě slova] náklady za poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni splnil dobrovolně, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti soudním rozhodnutím. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 513, § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.