59 C 30/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 12. 2020 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 300 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [anonymizováno] [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 3. 7. 2020) uzavřel účastnickou smlouvu – zákaznické [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], na jejímž základě byly žalovanému poskytovány služby a též mu bylo poskytnuto koncové zařízení, blíže specifikované ve smlouvě, přičemž kupní cena zařízení měla být uhrazena ve splátkách. Žalovaný porušil své povinnosti, nehradil řádně a včas tak, jak se zavázal, neuhradil zbývající část kupní ceny dle vyúčtování č. dokladu [číslo], splatného dne 17. 4. 2018. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Jelikož žalovaný není státním příslušníkem České republiky, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc soudů ČR. Žalovaný se v minulosti v ČR prokazatelně zdržoval, avšak současný pobyt žalovaného není znám. Pravomoc posoudil soud dle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“), a v dané věci rozhodoval soud podle českého právního řádu, a to dle ust. § 87 odst. 1 ZMPS. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo faktický pobyt žalovaného zjistit, ani se mu nepodařilo doručit na známou adresu v zahraničí, ustanovil soud žalovanému opatrovníkem advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (usnesením č.j. 59 C 30/2021-43, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2021). Opatrovník žalovaného uvedl, že po seznámení se spisovým materiálem z opatrnosti žalovanou částku neuznává, neboť se mu nepodařilo s žalovaným spojit, nezná jeho stanovisko. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně platně uzavřeli smlouvu, jejíž součástí byla kupní smlouvu na koncové zařízení LTE modem [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [číslo], přičemž též sjednali dohodu o splátkách za předmětné koncové zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací, vč.„ služeb třetích stran“ dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaný tak byl povinen hradit cenu těchto služeb dle všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal koncové zařízení uhradit formou splátek. S ohledem na soustavné neplnění závazků žalovaným přikročila právní předchůdkyně žalobkyně k výpovědi účastnické smlouvy. Žalovaný využil služeb žalobkyně, obdržel koncové zařízení, a byl fakturou [číslo] vyzván k úhradě zbývajících splátek, celkem 1 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 7. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (tuto smlouvy soud posuzuje jako nepojmenované dle ust. § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Dále došlo v rámci téže smlouvy k uzavření smlouvy kupní. V případě objednávek služeb třetích stran není žalobkyně jejich poskytovatelem, je však jejich zprostředkovatelem. Pravomoc soudů v této otázce se opírá o usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení čj. Konf [číslo] ze dne 26. 10. 2010 a usnesení č.j. Konf 40/2012-16 ze dne 29. 11. 2012). Co se týká poskytnutého zařízení, nejedná se o dlužnou částku za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž se jedná o cenu za poskytnuté koncové zařízení, které bylo poskytnuto na základě dílčí kupní smlouvy, tudíž zde není pravomoc ČTÚ, ale pravomoc soudů. Soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytovány služby, že žalovanému bylo poskytnuto koncové zařízení, a žalovaný je tak povinen za něj zaplatit. Po právní stránce soud posoudil nárok dle ust. § 2085 a násl. o.z. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. Soud shledal žalobu důvodnou, tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal dlužnou částku vč. příslušenství. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.