10 C 147/2020-114 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podaným návrhem domáhá určení vlastnického práva ke stavbě [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce], obec Praha, u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ stavba“). Stavba byla zřízena na základě [anonymizováno] o stavebním právu ze dne 26. 5. 1922, uzavřené mezi [příjmení] správním výborem pro [obec] v [obec] a [anonymizováno] pro postavení úřednických a dělnických domků (dále jen„ [anonymizováno]“) za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby členů družstva na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. [číslo] v [část obce], nyní pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] Lhůta 80 let trvání práva stavby dnem 15. 6. 2002 uplynula, po zániku práva stavby měla budova dle § 9 zák. č. 86/1912 ř.z. přestat být součástí práva stavby a jejím vlastníkem jako součásti pozemku se měl stát [příjmení] správní výbor, případně jeho právní nástupce. [příjmení] pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (původně č. k. [číslo]), k.ú. [část obce] (dále jen„ předmětné pozemky“) a právním nástupcem [příjmení] správního výboru se stal na základě zákona č. 172/1991 Sb. žalobce, neboť k datu jeho účinnosti, tj. k 24. 5. 1991 vykonával právo hospodaření k předmětným pozemkům, jejichž vlastníkem byl [anonymizováno] stát – [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec]. Protože bylo k pozemkům zřízeno právo stavby, nemohl žalobce pozemky do 16. 6. 2002 užívat fakticky, měl však reálnou možnost je užívat, pokud by nebyl obsah smlouvy respektován ze strany právních předchůdců žalovaného. Pokud stavební právo existovalo, byla splněna podmínka faktického výkonu práva hospodaření žalobcem, neboť žalobce s pozemky hospodařil prostřednictvím právního předchůdce žalovaného. Právo hospodaření bylo žalobcem vykonáváno, neboť mu náleželo. Není relevantní, že žalobce nevybíral pachtovné, podstatné je, že mu stavební plat náležel, mohl jej vybírat a tento nárok mohl uplatnit i později. Vymáhání [anonymizováno] k 24.5.1991 nebylo realizovatelné, neboť žalobce je statutární město a vymáhání pohledávek je nutné nejprve projednat jeho orgány. Součástí pozemku se [anonymizováno] stala k [číslo] nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. a jejím vlastníkem se stal žalobce. Žalobce zároveň uváděl, že pokud se nestal vlastníkem pozemků ze zákona, vydržel je, neboť byl v dobré víře, že byly naplněny všechny tři podmínky přechodu pozemků do jeho vlastnictví. Žalovaný pozemky vydržet nemohl, neboť o existenci stavebního práva věděl a postrádal poctivou víru, že je vlastníkem pozemku. Nečinnost žalobce nemůže sama o sobě založit poctivou držbu žalovaného. V rozporu se skutečným stavem je však v katastru nemovitostí veden jako vlastník žalovaný, který stavbu od 16. 6. 2002 užívá bez právního důvodu a tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s námitkou absence věcné aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na určení vlastnického práva ke stavbě. Žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přechod pozemků z vlastnictví státu do jeho vlastnictví jako obce dle zákona č. 172/1991 Sb., neboť mu ke dni 23.11.1990 nesvědčilo právo hospodaření s nimi, ani s nimi k 24.5.1991 fakticky nenakládal a ve vztahu k nim nevyvíjel žádnou jinou právní či faktickou aktivitu, po žalovaném nevyžadoval hrazení [anonymizováno] platu a o [anonymizováno] se nikterak nestaral. S pozemky fakticky nakládali právní předchůdci žalovaného, žalovaný nabyl vlastnictví k domu s právem stavby k pozemkům kupní smlouvou z 6.9.1994 od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ke dni vydání rozsudku žalovaný pozemek jako jeho oprávněný držitel vydržel, neboť s ohledem na okolnosti sporu neměl pochybnosti o tom, že mu pozemky patří. Již dne 5.4.1928 se [příjmení] [anonymizována dvě slova] se souhlasem vlády usnesl na zrušení [anonymizováno] práva a o prodeji jednotlivých parcel členům družstva. K tomu však s ohledem na historickou situaci nedošlo. K 29.5.1929 bylo právo stavby převedeno na [jméno] a [jméno] [příjmení], jejich právními nástupci se stali [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobce nemohl pozemky vydržet, neboť z judikatury Ústavního soudu byla zřejmá již od roku 1996 podmínka faktického užití pozemku. Vydržení se žalobce nemůže úspěšně domáhat, jestliže se vůbec nechopil držby. [anonymizováno] pozemku, žalovaný a jeho právní předchůdci, se nechovali k žalobci jako k vlastníku pozemků. 3. V souzené věci byla délka řízení výrazně negativně ovlivněna postupem právní zástupkyně žalovaného, která se k nařízeným jednáním nedostavovala a o odročení jednání žádala z důvodu pracovní neschopnosti 6.4.2021, 26.5.2021, 7.9.2021, 24.1.2022. Není-li z časových či jiných důvodů advokát dlouhodobě schopen hájit řádně zájmy klienta, je jeho povinností nechat se zastoupit substitutem nebo zastupování klienta odmítnout, pokud tak neučiní, nepředstavuje nemožnost jeho účasti u jednání důležitý důvod ve smyslu ustanovení § 101 o.s.ř. (§ 16 a § 26 zák. č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii). Dne 25.2.2022 se právní zástupkyně žalovaného opětovně omluvila z účasti na jednání, a to pro pracovní neschopnost zapříčiněnou její neschopností vyrovnat se s emocionální zátěží spojenou s úmrtím v rodině maminky s tím, že se jí nepodařilo zajistit substituci. Právní zástupkyně žalovaného měla na zajištění substituce dostatečnou dobu a svoje tvrzení, že se jí substituci zajistit nepodařilo, nepodložila ani tvrzením, které advokáty oslovila, kteří její žádost odmítli. Proto soud nepovažoval její omluvu za důvodnou a dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti. 4. Základním předpokladem úspěchu určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ze strany žalobce. Pasivní legitimace žalovaného vychází z výpisu z [anonymizována dvě slova] k [list vlastnictví], provedenému k datu 14. 2. 2020, z něhož se podává, že žalovaný je zapsán jako vlastník domu [adresa], stojícím na pozemku [parcelní číslo] k.ú. [část obce] („ [anonymizováno]“). V části [anonymizováno] je zapsáno právo stavby na dobu od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002 k pozemkům [parcelní číslo] a [parcelní číslo] k.ú. [část obce]. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah je nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. V daném případě byl prokázán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, protože žalovaný je jako vlastník domu zapsán v katastru nemovitostí, podkladem pro zápis změny v operátech katastru nemovitostí pro případ, že by žalobce prokázal své vlastnické právo k tomuto pozemku, je rozsudek soudu. 5. Mezi stranami nebylo sporné a ze [anonymizováno] o stavebním právu uzavřené podle zákona ze dne 26. 4. 1912 čís. 86 ř. z. dne 26./ 27. 5. 1922 se podává, že [příjmení] správní výbor pro [obec] v [obec] s [anonymizováno] pro postavení úřednických a [anonymizována dvě slova] uzavřeli dne 26. 5. 1922 smlouvu o [anonymizováno] právu, kterou [příjmení] správní výbor zřídil [anonymizováno] právo stavby na části pozemku [anonymizována dvě slova] č.k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve [anonymizováno] čís. [číslo] [anonymizována dvě slova], za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek Smlouvy [ulice] právo bylo zřízeno na 80 let od dojití žádosti na vklad stavebního práva příslušnému soudu. Družstvo se zavázalo platit počínaje dnem 1. 5. 1922 pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč, a to čtvrtletně. [příjmení] správní výbor si vyhradil právo počínaje 1. únorem 1930 zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Smluvní strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. [příjmení] fond pak měl zaplatit odškodné ve výši plné jich hodnoty v době přechodu s tím, že odškodnění nesmí být větší, než činí skutečně vynaložené náklady za provedení staveb, schválených dle této Smlouvy Zemským správním výborem. Z knihovní vložky [číslo] se podává, že stavební právo je na dobu do 15. 6. 2002, ve vložce [číslo] pozemkové knihy se podává, že dle smlouvy o stavebním právu ze dne 26./ 27. 5. 1922 se vkládá stavební právo ve prospěch [anonymizováno]. V katastru nemovitostí je zaznamenáno právo stavby na dobu od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002 (výpisy z [anonymizováno]). Podle přípisu stavebního odboru [anonymizováno] části [obec a číslo] byl schválen dům [adresa] k užívání v roce 1928. [příjmení] [příjmení] správního výboru ze dne 18. 9. 1928 se [příjmení] správní výbor usnesl, že zruší stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] – zahrady) a odprodá jednotlivé parcely přímo členům anebo [anonymizováno] za cenu 80 Kč za 1 čtv. sáh., a to za souhlasu vlády, což bylo sděleno [