10 C 93/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 4. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 360 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby vlastník a provozovatel [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [příjmení]: Z [bankovní účet], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], neměl v období od 6. 11. 2020 do 1. 3. 2021 sjednáno [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], ačkoliv mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě 35 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období (116 dnů) částku 4 060 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 18. 1. 2022 na základě výzvy doručené žalovanému dne 20. 11. 2021. Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku ve výši 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 12. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené mu dne 1. 8. 2022 (§ 46b písm. a/, § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný, který je od 20. 11. 2018 vlastníkem a provozovatelem [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [příjmení]: Z [bankovní účet], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (karta vozidla, sdělení z registru [anonymizována dvě slova] ze dne 25. 7. 2022), neměl dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 6. 11. 2020 do 1. 3. 2021 (celkem po dobu 116 dnů) sjednáno [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 4. 11. 2021 žalovaného ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku ve výši 4 060 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ten na tuto výzvu nereagoval (výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 4. 11. 2021 + informace o sledování zásilky). Bez reakce zůstala též upomínka žalobkyně ze dne 9. 2. 2022 (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 2. 2022). Na předžalobní upomínku zaslanou žalovanému právní zástupkyní žalobkyně dne 9. 3. 2022 žalovaný rovněž jakkoliv nereagoval (předžalobní upomínka ze dne 9. 3. 2022 + informace o sledování zásilky). 5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv je žalovaný vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla od 20. 11. 2018, neměl pro období od 6. 11. 2020 do 1. 3. 2021 sjednáno [anonymizováno] dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do garančního fondu od vlastníka a provozovatele motorového vozidla, je-li toto provozováno bez [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], a to ve výši zákonné denní sazby dle zdvihového objemu válců motoru, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, vynásobené počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (35 Kč x 116 dnů = 4 060 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova] ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne 4. 11. 2021 dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 360 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Návrh žalobkyně na zahájení řízení byl soudem posouzen dle § 14b odst. 1 shora citované vyhlášky, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uplatňuje své nároky ve skutkově i právně podobných věcech na ustáleném vzoru lišícím se ve své podstatě pouze označením žalovaného, dlužným obdobím a částkami, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 18. 7. 2022 (č.l. 18 spisu), neboť tímto podáním byly pouze založeny důkazy do spisového materiálu. O povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.