11 C 16/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 5. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 507 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 664,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, částku 1 913 Kč a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne 5. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 20. 11. 2018 (dále jen„ smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 700 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit částku 12 507 Kč spolu s příslušenstvím do dne 20. 12. 2018. Projev vůle žalovaného byl potvrzen tzv. [anonymizováno] platbou a úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně podnikla kroky směřující k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a žádost byla následně schválena. Žalovaný nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobkyni, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 664,57 Kč za období od 21. 12. 2018 do 10. 8. 2020, kdy základem pro výpočet je postoupená jistina pohledávky ve výši 4 507 Kč a dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, tj. ode dne 29. 8. 2020 z jistiny ve výši 4 507 Kč. Podle smlouvy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 913 Kč. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil na svůj dluh ničeho. 2. Podáním ze dne 8. 2. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, řízení proto bylo usnesením č. j. 11 C 16/2022 ze dne 28. 2. 2022 částečně zastaveno co do částky 1 807 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 1 807 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, a částky 2 013 Kč. Žalobkyně navrhla, aby jí soud rozsudkem přiznal částku 2 700 Kč jako zůstatek nesplacené listiny se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 664,57 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Účastníci řízení na svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu, žalovaný se k této výzvě dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. [právnická osoba] jako právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] pro částku jistiny úvěru 1 500 Kč, změněnou a doplněnou smlouvou stejného čísla ze dne 20. 11. 2018 na celkovou částku jistiny 10 700 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet částka 1 500 Kč a částka 9 200 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit zpět celkovou částku 12 507 Kč do dne 20. 12. 2018. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně po uzavření smlouvy částku v celkové výši 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne 19. 8. 2020 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020, odeslaným dne 9. 9. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 5. 2021 předžalobní upomínku, i přesto však žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil. 7. K výzvě soudu ze dne 26. 1. 2022 žalobkyně dne 8. 2. 2022 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, a žalobu vzala částečně zpět s tím, že se rozhodla platbu ve výši 8 000 Kč, uhrazenou původnímu věřiteli, alokovat pouze na původní jistinu úvěru ve výši 10 700 Kč a smluvní pokutu a paušální náhrady nákladů na upomínání vůbec nevymáhat. Žalobkyně tedy vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 1 807 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení a dále co do částky ve výši 2 013 Kč představující požadované příslušenství. Na základě toho, že byly naplněny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., soud usnesením ze dne 28. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], řízení částečně zastavil. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 4. 6. 2022. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 700 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou. 11. Žalobkyně, na níž právní předchůdkyně žalobkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., výslovně uvedla, že nedisponuje důkazy o tom, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že [právnická osoba] v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což činí smlouvu o úvěru neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 pod sp. zn. [ústavní nález]). Žalobkyně, jsa si vědoma této své zákonné povinnosti, proto vzala svou žalobu částečně zpět a trvala pouze na přiznání zůstatku nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 700 Kč. 12. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy (včetně poplatků za poskytnutí úvěru a smluvního úroku), je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 10 700 Kč a žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 8 000 Kč. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení toliko rozdílu této částky, tj. 2 700 Kč, představující jistinu úvěru. 13. Podle tvrzení žalobkyně vrátil žalovaný částku 8 000 Kč, žalobkyni je proto povinen zaplatit na vydání dosud trvajícího bezdůvodného obohacení zbývající částku ve výši 2 700 Kč, co do této částky tak soud žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Co se úroku z prodlení týče, nárok na vydání bezdůvodného obohacení mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne 9. 9. 2020. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Žalobkyně předložila soudu doklad o odeslání oznámení, nikoliv však doručenku, soud proto při posuzování prodlení vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 14. 9. 2020. Následně běžela žalovanému desetidenní lhůta k úhradě dle znění upomínk ze dne 8. 9. 2020, která uplynula dnem 24. 9. 2020, následujícím dnem se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. ode dne 25. 9. 2020. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z