11 C 178/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 2. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 772,80 Kč z titulu neuhrazených cen za poskytnuté služby elektronických komunikací ze strany její předchůdkyně, společnosti [právnická osoba], konkrétně zapůjčení zařízení - set-top-boxu [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) a modemu [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]), a to na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy [číslo] ze dne 14. 3. 2018. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 04. 11. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 28. 6. 2022. Uvedl, že pohledávka vznikla díky smlouvě o poskytování služeb uzavřené se [právnická osoba] [číslo] která v důsledku fúze přešla do [právnická osoba] [anonymizováno], čímž se naskytla příležitost vymáhacím firmám. Firma [anonymizováno] již dne 21. 4. 2021 a [právnická osoba] [anonymizováno] až dne 12. 10. 2021 uvedly stejnou pohledávku ve výši 7 391,81 Kč. Žalovaný ke svému vyjádření přiložil vyúčtování [anonymizováno] ze dne 15. 12. 2020, kde se účtuje administrativní poplatek 1 700,32 Kč, ale klientům není zřejmé, proč je tak vysoký. Žalovaný dále uvedl, že v březnu 2020 začal koronavirus, který zasahuje především starší populaci, pročež nešlo chodit po prodělané nákaze žalobce jakožto samoživitele nikam. Výši pokuty přes 4 000 Kč označil žalovaný jako podivnou, neboť celé zařízení odevzdal v prodejně [anonymizováno] na [jméno] dne 23. 5. 2021, jeho odhlášení z účasti na [anonymizováno] vysílání je datováno dne 2. 6. 2021. Žalovaný dále doložil předhled svých měsíčních příjmů a výdajů a požádal o možnost eventuální nedoplatky zaplatit formou splátkového kalendáře. 4. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se z prvního nařízeného jednání na den 30. 8. 2022 telefonicky omluvil dne 30. 08. 2022. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní a žalovaným, jež byly u jednání provedeny. 5. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] dne 14. 03. 2018 mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, a dále odevzdání zařízení žalovaným dne 23. 05. 2021. 6. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 7. Žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne 14. 3. 2018 smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly [anonymizováno] podmínky poskytování veřejně dostupných služeb [anonymizováno] komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti účinné od 1. 1. 2018 a [anonymizováno]. Na základě smlouvy bylo žalovanému poskytnuto dne 15. 3. 2018 zařízení [anonymizována dvě slova] a dále zařízení [anonymizována dvě slova], tato zařízení mu byla téhož dne nainstalována technikem a bod f) smlouvy stanovil, že účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímající zařízení včas a v pořádku podle bodu 7.4 a 7.5 podmínek. V důsledku porušení povinností hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy s žalovaným podáním ze dne 8. 9. 2020, s účinky ke dni 20. 9. 2020, žalovaný byl vyzván k úhradě nedoplatku do 20. 9. 2020 a vrácení zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, tj. do 4. 10. 2020, a pro případ, že je nevrátí, byl upozorněn na oprávnění poskytovatele služeb naúčtovat pokutu dle platného ceníku, kdy v případě žalovaného se jednalo o smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč. Žalovaný dluh, který sestává ze smluvní pokuty za nevrácení zařízení, z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a z neuhrazeného nájemného, neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Ostatně mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že žalovaný odevzdal zařízení až dne 23. 05. 2021, tj. téměř o 8 měsíců později, než byl povinen. 8. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Naopak žalovaný požádal soud o možnost eventuální nedoplatky zaplatit formou splátkového kalendáře. 9. Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon“), tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 2 odst. 1 písm. a), zákona, v jejímž rámci uzavřeli i smlouvu o nájmu přijímajícího zařízení (modemu a set-top boxu) dle § 2201 a násl. o. z. Smlouva byla ukončena ke dni 20. 9. 2020 a žalovaný měl na základě smlouvy povinnost vrátit pronajaté zařízení do 14 dnů od data ukončení smlouvy, tj. do 4. 10. 2020 (ve smyslu bod f) smlouvy a bodu 7.4 a 7.5 podmínek), přičemž nevrácením pronajatého zařízení žalovaným ve lhůtě stanovené smlouvou a následnou výzvou ze dne 8. 9. 2020, vzniklo žalobkyni dle § 2048 o. z. ve spojení s bodem f) smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši 2 000 Kč za jedno zařízení, tj. v případě žalovaného v celkové výši 4 000 Kč za dvě pronajatá zařízení. Po hmotněprávní stránce se tak jedná o nárok z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 1746 odst. 2 o. z., kdy v rámci této smlouvy byl upraven též nájem věcí movitých s tím, že žalovaný nájem řádně a včas nehradil, ač k tomu byla povinen dle § 2316 odst. 1 o. z. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 772,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání konaného dne 30. 8. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u [název soudu]. 13. S ohledem na výši dlužné částky a výši nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 500 Kč (800 Kč měsíčně na dlužnou částku a 700 Kč měsíčně na náhradu nákladů řízení). Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále žádost a finanční situace žalovaného, kterou soudu předestřel. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení dojde v přiměřené době (šest měsíců, kdy poslední splátka bude zaplacena v poměrné výši zbývající k úhradě). Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned, kdy toto soud stanovil z důvodu ochrany žalobkyně pro případ řádného nesplácení ze strany žalovaného.