11 C 181/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 29. 3. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 912 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od 24. 8. 2021 do dne 6. 1. 2022 vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění ode dne 24. 8. 2018, kdy předmětem pojištění bylo vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ smlouva“). Za celou dobu trvání pojištění, tj. ode dne 24. 8. 2018 do dne 6. 1. 2022 bylo žalobkyní předepsáno pojistné v celkové výši 16 323 Kč, ze strany žalovaného však bylo uhrazeno pouze 14 411 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 8. 2018 k jeho žádosti prostřednictvím internetu návrh na uzavření smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód] Součástí smlouvy byly [anonymizováno] pojistné podmínky pro pojištění vozidel (dále jen„ pojistné podmínky“). Počátek pojištění byl v návrhu stanoven na den 24. 8. 2018 s trváním na dobu neurčitou. Žalovaný měl platit pojistné ve výši 4 646 Kč ročně, splatné ročně. Ke vzniku pojištění mělo dojít připsáním prvního pojistného na účet žalobkyně do 31. 8. 2018. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 24. 8. 2021 do 6. 1. 2022, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 16. 11. 2021 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 6. 1. 2022, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění ke dni 7. 1. 2022. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného na pojistné období 24. 8. 2021 do dne 6. 1. 2022 ve výši 1 912 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 8. 3. 2022, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 24. 8. 2018 smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Návrh smlouvy byl žalovanému zaslán prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků, přičemž smlouva byla uzavřena (nabídka přijata) konkludentně, v souladu s čl. 3 pojistných podmínek zaplacením první splátky pojistného. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, když z celkové doby trvání pojištění ode dne 24. 8. 2018 do 6. 1. 2022 předepsala pojistné v celkové výši 16 323 Kč, žalovaný však uhradil pouze částku 14 411 Kč. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 11. 2021 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 6. 1. 2022 a poučila ho o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné do 6. 1. 2022 neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 7. 1. 2022. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 31. 1. 2022, požadovala však pojistné dlužné jen do 6. 1. 2020 ve výši 1 912 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání dnem 6. 1. 2022. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 25. 1. 2022 (prodlení sice nastalo dříve – viz výše, soud však nemohl překročit žalobní návrh), do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni, jež doložila soudu splnění podmínky § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní výzvy žalovanému), vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 912 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč), kterou je zástupce žalobkyně jakožto doložený plátce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil v obou případech podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce třech dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.