11 C 295/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do [anonymizována dvě slova] za období od 22. 4. 2021 do 8. 7. 2021 a částku 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do [anonymizována dvě slova] za období od 26. 8. 2021 do 1. 9. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2022 navrhla, aby zdejší soud žalobu zamítl, a to z následujících důvodů. Zaprvé, vozidlo mělo 24. 11. 2021 dopravní nehodu. Kvůli této nehodě bylo v období od 24. 11. 2021 do 30. 6. 2022 v havarijním stavu a nebylo způsobilé silničního provozu. Zadruhé, žalovaná uhradila povinné pojistné ve výši 4 408 Kč dne 9. 7. 2021 a následně rovněž dne 25. 1. 2022. 3. Žalobkyně v replice ze dne 12. 10. 2022 s námitkami žalované nesouhlasila. Námitka neprovozování vozidla není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. Zde žalobkyně odkázala na § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s tím, že pro povinnost hradit příspěvek je rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Žalovaná přitom ani netvrdí, ani neprokazuje, že by vozidlo v předmětném období bylo zapsáno v registru silničních vozidel jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé nebo že by bylo v předmětném období odcizené. A pokud jde o úhradu 4 408 Kč ze dne 9. 7. 2021 a ze dne 25. 1. 2022, tak tyto úhrady žalované nemají žádný význam, neboť se jedná o následný časový úsek, který navazuje na nepojištěné období určené v žalobě. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že: 1/ Žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla a) [anonymizována dvě slova], [VIN kód] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] („ vozidlo 1“), a b) [anonymizována dvě slova], [VIN kód] (nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] („ vozidlo 2“). 2/ V době od 22. 4. 2021 do 8. 7. 2021 (celkem 78 dní) neměla žalovaná ohledně vozidla 1 uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem 1 (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 30. 8. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě částky 5 370 Kč, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 070 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu, která se dostala do sféry její dispozice, nikterak nereagovala a ničeho neuhradila. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 20. 4. 2022. 3/ V době od 26. 8. 2021 do 1. 9. 2021 (celkem 7 dní) neměla žalovaná ohledně vozidla 2 uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem 2 (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 17. 1. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě částky 902 Kč, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 602 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu, která se dostala do sféry její dispozice, nikterak nereagovala a ničeho neuhradila. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 23. 6. 2022. 4/ Vozidlo 1 bylo účastníkem dopravní nehody, která se stala 24. 11. 2021; výše škody na vozidle byla 120 000 Kč. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla („ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem („ o. z.“). 7. Námitky žalované se týkají pouze vozidla 1 (nároku 1), nikoli vozidla 2 (nároku 2). Ani v případě vozidla 1 však nejsou důvodné, a to z následujících důvodů. Zaprvé, dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona byla žalovaná povinna pojistit odpovědnost dle zákona po celou dobu, kdy bylo vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Přípustnou výjimku představuje situace, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel„ zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.“. Z ničeho však nevyplývá, že by vozidlo bylo takto v registru silničních vozidel zapsáno nebo že by bylo odcizeno. Tato výjimka se tedy neuplatní. A zadruhé, ani skutečnost, že žalovaná v případě vozidla 1 uhradila povinné pojistné pojišťovně [anonymizováno] dne 9. 7. 2021 a 25. 1. 2022 na období od 9. 7. 2021 do 8. 7. 2022, není relevantní. Toto pojištění nepokrývalo období, které v žalobě uplatnila žalobkyně v případě nároku / vozidla 1 (tj. 22. 4. 2021 – 8. 7. 2021). 8. Ačkoliv byla žalovaná provozovatelem a vlastníkem vozidel 1 a 2, neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti (§ 1 odst. 2 písm. a/ zákona), a to a) u vozidla 1 v období od 22. 4. 2021 do 8. 7. 2021 (celkem 78 dní) a b) u vozidla 2 od 26. 8. 2021 do 1. 9. 2021 (celkem 7 dní). Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, a to a) u vozidla 1 ve výši 65 Kč, stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. („ vyhláška“) a b) u vozidla 2 ve výši 86 Kč, stanovené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky, vynásobené počtem dní (u vozidla 1 celkem 78 dní a u vozidla 2 celkem 7 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (§ 4 odst. 3 zákona), tj. a) u vozidla 1: 5 070 Kč a b) u vozidla 2: 602 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. za každý uplatněný nárok (uplatněny dva nároky). Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatila a lhůta k zaplacení uplynula a) u vozidla 1 dne 1. 11. 2021 a b) u vozidla 2 dne 25. 3. 2022, čímž se žalovaná dostala dle § 1968 o. z. následujícího dne do prodlení se zaplacením peněžitých dluhů a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal od jí požadovaných dat, byť prodlení v jednotlivých případech nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 272 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění a sepis žaloby) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (replika ze dne 12. 10. 2022) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 1 500 Kč + 300 Kč + 300 Kč 567 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.