11 C 33/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 3. 2021 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 127 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2019 ve znění dodatku ke smlouvě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ smlouva“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně coby poskytovatelka [anonymizováno] úvěrů uzavřela s žalovanou dne 23. 11. 2019 Smlouvu [anonymizována dvě slova], a to prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na základě této smlouvy poskytla žalované na její bankovní účet 12 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek ve výši 4 064 Kč; celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit do 23. 12. 2019 Součástí smlouvy byly [anonymizováno] obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], dále jen„ VOP“ (Smlouvou [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 2019 ve znění dodatku ke smlouvě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], výpisem z účtu žalobkyně ze dne 25., 26. a 27. 11. 2019). 5. Žalovaná neuhradila žalobkyni po uzavření smlouvy ničeho. Žalobkyně zaslala žalované celkem pět upomínek, za něž v souladu s čl. 2 smlouvy požaduje uhradit částku 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 5 563 Kč (smlouvou, upomínkou ze dne 30. 12. 2019, 6. 1. 2020, 13. 1. 2020, 22. 1. 2019, 6. 2. 2020). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, i přesto však žalovaná dlužnou částku neuhradila (výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 1. 2021 včetně podacího archu České pošty). K výzvě soudu žalobkyně dne 8. 2. 2022 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z. „) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy [anonymizována tři slova] nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše [anonymizována dvě slova] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu [anonymizována tři slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 12 500 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o [anonymizováno] smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 15. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy bylo povinností žalobkyně posoudit schopnost žalované splácet [anonymizováno] ve smyslu § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně však k výzvě soudu výslovně sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a žádné důkazy v tomto směru nepředloží. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 86 a § 87 zákona řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, což činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalované, která nevznesla námitku neplatnosti (k tomu srov. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález]). 16. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná dle nesporovaného tvrzení žalobkyně na dluh nic neuhradila, je proto povinna vydat žalobkyni částku 12 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 17. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je smlouva [anonymizována dvě slova] neplatná jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti ke dni 23. 12. 2019, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 19. 1. 2021, která byla žalované odeslána na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 22. 1. 2021, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 3 dnů od tohoto data, tj. od 26. 1. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše. 18. Jelikož žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 500 Kč a žalovaná co do částky 12 127 Kč, tj. v podstatě každá z poloviny předmětu řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.