11 C 61/2022-138 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2022 domáhal uhrazení částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2021 do zaplacení jako nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizováno] řízení, jehož soudní projednávání bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto žalobce odvozoval místní příslušnost zdejšího soudu podle místa vzniku skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Žalobce byl trestně stíhán [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] pro [anonymizováno] rvačky podle § 158 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen„ trestní zákoník“) v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, když následně došlo ke změně právní kvalifikace na [anonymizováno] ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 3. 2021 byl žalobce zproštěn obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 4. 2021. Podle žalobce bylo trestní řízení vedeno nezákonně a žalobce pociťoval celé trestní stíhání velmi těžce, neboť jeho příbuzný byl v dané věci poškozeným a žalobce pouze příbuzného bránil. Účast v [anonymizováno] řízení byla pro žalobce velmi stresující, neboť měl obavy o možný negativní výsledek [anonymizováno] stíhání. Byl frustrován a ve špatné psychické kondici, což se projevovalo zvýšenou nervozitou, rovněž délku trestního stíhání považoval za velmi dlouhou a nepřiměřenou, to také zvyšovalo jeho stres. Nezákonným rozhodnutím byla zasažena práva žalobce a byla mu způsobena újma, ačkoliv nic protiprávního nespáchal. Nejistota měla vliv na jeho psychiku a ovlivňovala i jeho rodinný život. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 23. 8. 2021, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců nedoručila žalobci žádné stanovisko, ani jej neodškodnila. Žalobce se domnívá, že žalovaná je v prodlení již od 24. 10. 2021 z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti a techniky, a má tedy za to, že přiměřená lhůta pro projednání by měla činit 2 měsíce. Odkázal přitom na samotné vyjádření žalovaného o personální krizi a na rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], který uvedl, že lhůta by měla být zkrácena. 2. Ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2022 žalobce k výzvě soudu uvedl, že dne 17. 5. 2022 obdržel stanovisko žalované, ve kterém uznala nárok co do základu. Co se týká dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, sdělil, že celé trestní stíhání prožíval velmi těžce, účastnil se každého hlavního líčení a tato účast byla velmi stresující, trpěl nespavostí, podrážděností, byl ve špatné psychické kondici. Pokud žalovaná uvádí, že byl třikrát trestně posuzován, pak tato skutečnost je důležitá z hlediska pocitu nejistoty v předmětném řízení, kdy měl o to vyšší obavu z případného odsouzení. Konstatování porušení práva a omluvu považoval žalobce za nedostatečnou a upozornil na to, že panu [jméno] [celé jméno žalobce] se za tutéž věc dostalo odškodnění. Není přitom důvod pro žádnou odchylku mezi právy [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobce. Návrh žalované, aby byla žaloba zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení, nekoresponduje s prozatímním vývojem řízení, kdy žaloba byla již nyní podána co do základu věci po právu. Úvaha soudu o kompenzaci je dle žalobce řešením právní otázky a bude pokračovat až do vynesení rozsudku, přičemž náklady ponese žalovaná i v případě, pokud soud dojde k závěru, že konstatování porušení práva postačuje, k čemuž žalobce rozsáhle odkázal na judikaturu [název soudu] a [název soudu]. Žalobce doplnil judikaturu týkající se trestných činů proti zdraví s přehledem přiznaných zadostiučinění a zprůměrováním částek odškodnění za 1 měsíc trestního stíhání dospěl k částce 2 805 Kč za měsíc. K pariční lhůtě uvedl, že základní lhůta pro plnění jsou tři dny, 15 dnů je výjimka, a státu nic nebrání platit ve lhůtě třech dnů. 3. Ve vyjádření ze dne 28. 7. 2022 žalobce doplnil, že pokud jde o jeho trestní minulost, ta je pro odškodnění poměrně významná, neboť žalobci byl dříve uložen podmíněný trest, přičemž případný trest za skutek, který byl žalobci kladen za vinu, by byl ukládán v souhrnu s předešlými odsouzeními. Tato skutečnost umocňovala u žalobce psychické strádání a nejistota z výsledku u něj vyvolávala obavy o budoucnost, kdy mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 5. 2022 potvrdila, že žalobce u ní dne 24. 8. 2021 uplatnil uvedený nárok a uvedla, že žádost žalobce projednala dne 17. 5. 2022 a poskytla žalobci písemnou omluvu, zadostiučinění v peněžité formě však poskytnuto nebylo. Žalobou uplatněný nárok žalovaná neuznala a poukázala na to, že zadostiučinění se poskytne v penězích pouze tehdy, když nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Nemajetkovou újmu je nezbytné tvrdit a prokazovat, k čemuž byl žalobce vyzván podáním ze dne 14. 11. 2018, neboť uvedl pouze obecná tvrzení. Žádné další skutečnosti však žalobce nenavrhl, pouze navrhl výslechy dvou svědků. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že v případech trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se přihlíží k povaze trestní věci, délce trestního řízení a následkům trestního řízení v osobní sféře poškozené osoby. V trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání. Za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalovaná omluvila. Konstatování porušení práva a omluvu žalovaná považuje za dostačující s tím, že nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí se nepresumuje. Je na žalobci, aby prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku újmy. Žalobce navrhl výslech svědků, není ale známo, k čemu konkrétnímu by měli být vyslýcháni a o čem konkrétně by měli vypovídat. Žalobce byl trestně stíhán po dobu 2 let a 3 měsíců, což žalovaná nepovažuje za délku nepřiměřenou. Z rejstříku trestů žalobce bylo zjištěno, že byl třikrát soudně trestaný v době předcházející předmětnému [anonymizováno] stíhání, a to za spáchání úvěrového podvodu, zanedbání povinné výživy, výtržnictví a násilí proti úřední osobě. Žalovaná odkázala na rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde se soud vyslovil, že byť stát odpovídá osobám, které [anonymizováno] stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo osvobozujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by každou takovou osobu v každém případě musel odškodnit penězi. Toto je podle názoru žalované případ žalobce, proto žalovaná považuje konstatování porušení práva za dostačující. K požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení pak žalovaná uvedla, že žádost žalobce jí byla doručena dne 24. 8. 2021, a žalobci proto náleží případný úrok z prodlení ode dne 25. 2. 2022. 5. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“), podáním doručeným žalované dne 24. 8. 2021. Žalovaná poskytla žalobci požadovanou omluvu po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku, jakož i po podání žaloby, věc proto může být podle § 15 odst. 2 [anonymizováno] projednána před soudem. Nárok za přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč žalovaná žalobci nepřiznala. 6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů, výslechu žalobce jakožto účastníka řízení a dále výslechu dvou svědků, paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [celé jméno žalobce], a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 7. Soud vzal ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] za prokázané, že: 8. [anonymizováno] ze dne 18. 1. 2019, [číslo jednací], bylo dne 18. 1. 2019 zahájeno [anonymizováno] stíhání žalobce jako spoluobviněného ze spáchání [anonymizováno] rvačky dle § 158 odst. 1, 2 trestního zákoníku a [anonymizováno] výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce si usnesení převzal dne 29. 1. 2019. Dne 27. 2. 2019 byl proveden výslech žalobce jakožto obviněného, který odmítl vypovídat, neboť nebyl přítomný jeho obhájce. Dne 6. 6. 2019 byl [anonymizována tři slova] doručen návrh na podání obžaloby. Dne 25. 6. 2019 podalo [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] k [název soudu]. Dne 10. 7. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na den 20. 8. 2019, následně odročeno na 3. 9. 2019, které bylo odročeno na neurčito za účelem vydání příkazu k zatčení na obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 13. 12. 2019 proběhlo vazební zasedání ohled