12 C 136/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 14. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 2865,80 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2016 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran, zatímco žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Právní předchůdce žalobkyně rovněž zapůjčil žalovanému přijímací zařízení, Modem * [anonymizováno 7 slov]), za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že soustavně nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, proto právní předchůdce žalobkyně jednostranně ukončil v důsledku zmíněného porušení povinnosti smluvní vztah založený smlouvou odstoupením ze dne 8. 9. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil žalobkyni zařízení, jež mu bylo zapůjčeno za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, nárokovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč za modem, poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a cenu za pronájem přijímacího zařízení, další poplatky související se správou, údržbou a instalací zařízení naúčtované na základě přiloženého ceníku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2021, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu uvedenou v žalobě i na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. a následně byla dne11. 7. 2022 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne 2. 12. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě jeho objednávky umožnila využívat vedle hlasových a datových služeb také služeb třetích osob a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit ceny dle vyúčtování, vystavených právní předchůdkyní žalobkyně (smlouvou, všeobecnými podmínkami žalobkyně, ceníky tarifů a služeb). Žalovaný však nedostál svým závazkům vyplývajícím ze smlouvy, když nehradil řádně a včas vyúčtování za poskytnuté služby [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] (vyúčtováními). [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zanikla v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako společností nástupnickou, na kterou přešlo veškeré jmění zanikající společnosti (výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaný nezaplatil cenu za poskytnuté služby a koncové zařízení, a to ani v náhradním termínu poskytnutém žalobkyní v návaznosti na předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2021, poštovním podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a to jako smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž tu část smlouvy, na jejímž základě bylo žalovanému pronajato zařízení, soud posoudil jako smlouvu nájemní dle § 2201 o.z., dle které se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému pronajala zařízení a žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Žalovaný však nedostál povinnostem vyplývajícím ze smlouvy, a to úhrady za poskytnuté služby, resp. nájmu zařízení, proto je povinen zaplatit neuhrazený dluh za předmětný nájem v celkové výši 865,8 Kč. Z důvodu neplacení odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž splnění této povinnosti bylo zajištěno ujednáním o smluvní pokutě, obsaženým přímo ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a výše pokuty pak byla uvedena v ceníku, na kterou smlouva odkazuje. Žalovaný tuto povinnost porušil, a proto mu vznikla povinnost k zaplacení sjednané smluvní pokuty, v celkové výši 2 000 Kč, přičemž soud má za to, že smluvní pokuta je s ohledem k celkovým okolnostem, za nichž došlo k uzavření smlouvy, k pohnutkám a účelu, které ujednání o smluvní pokutě sledovalo, přiměřená k povaze a hodnotě závazku. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 865,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.