12 C 90/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u zdejšího soudu dne 4. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 1 095 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná, jakožto cestující, nastoupila dne 31. 5. 2021 do vlaku společnosti [právnická osoba] („ dále jen ČD“) [číslo] směr [obec] [část obce], čímž v souladu s ust. bodu 5. kapitoly I. SPPO uzavřela s ČD Přepravní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byla povinna zaplatit cenu za přepravu ve výši 95 Kč (jízdné) stanovenou dle platného tarifu. Po započetí přepravy se však žalovaná ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance ČD neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. SPPO, a proto bylo pověřeným zaměstnancem ČD sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO [variabilní symbol] [číslo] a Oznámení o závadách a žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila jízdné ve výši 95 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného tarifu, celkem tedy ve výši 1095 Kč. Žalobkyně uzavřela dne 5. 11. 2021 se [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným [právnická osoba] jako postupitelem na žalobce jako postupníka, čímž se žalobce stal věřitelem žalovaného z výše uvedené pohledávky. O této skutečnosti byla žalovaná postupitelem vyrozuměna v oznámení o postoupení pohledávky a ve výzvě k zaplacení – předžalobní upomínce. Žalovaná však do dne podání žaloby ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba nejprve doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně bylo zdejším soudem dne 31. 5. 2022 vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 31. 5. 2021 žalovaná cestoval vlakem [číslo] provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ ČD“). Při této cestě se žalovaná neprokázala pověřenému zaměstnanci platným jízdním dokladem, čímž naplnila podmínky pro to, aby po ní ČD požadovaly jízdné ve výši 95 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, které žalovaná dosud nezaplatila (potvrzení o nedodržení SPPO, oznámení o závadách, výzva k zaplacení, poštovní podací arch). ČD postoupily pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021 (smlouvou o postoupení pohledávky). Výše jízdného a přirážky k jízdnému plyne ze smluvních přepravních podmínek ČD pro veřejnou drážní osobní dopravu (SPPO, Tarif). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“), a podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška”), když žalovaná cestovala dne 31. 5. 2021 vlakem [číslo] provozovaným ČD, přičemž na výzvu pověřené osoby dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách se neprokázala platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byla povinna dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že se žalovaná neprokázala platným dokladem a byla přepravována bez platné jízdenky, je považována za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému; výše přirážky pak byla stanovena v přepravních podmínkách žalobkyně (§ 37 odst. 6 zákona o dráhách ve spojení s čl. 140 a čl. 77 samoobslužného způsobu odbavení cestujících). Splatnost jízdného s přirážkou nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dne 31. 5. 2021. Žalobkyně oznámila žalované dle § 1882 o. z., že na ni ČD postoupily pohledávku za žalovanou dle § 1879 o. z. a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni jeho splatnosti (ta nastala již 31. 5. 2021, kdy byla žalovaná k úhradě dlužné částky průvodčím vyzván). Žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 095 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku II. a III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 9. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.