14 C 325/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 160 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno], kterou žalovaná uzavřela dne 8. 2. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a. s., [IČO] (dále jen [webová adresa]“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující skutková zjištění: [webová adresa] a žalovaná uzavřely dne 8. 2. 2018 smlouvu, jejímž obsahem byl závazek [webová adresa] poskytnout žalované služby v rámci členství v programu [anonymizováno] na straně jedné a závazek žalované hradit měsíční členský poplatek a poplatek za pojištění na straně druhé. Smlouva byla uzavřena vyplněním žádosti žalované o vstup do programu na stránkách [webová adresa] a její následnou akceptací ze strany této společnosti s tím, že platná měla být úhradou prvního členského poplatku a její účinnost převzetím vybraného zboží žalovanou. [webová adresa] předala dne 8. 2. 2018 žalované [anonymizováno 7 slov] šedý. [anonymizováno] telefon byla žalovaná povinna vrátit nejpozději v den skončení smlouvy, v opačném případě byla [webová adresa] oprávněna požadovat úhradu hodnoty přístroje uvedené na předávacím protokolu, v řešeném případě tedy částku 34 490 Kč (prokázáno předávacím protokolem ze dne 8. 2. 2018, podmínkami programu [anonymizována dvě slova] každý rok). [webová adresa] vystavila žalované za užívání mobilního telefonu dne 29. 3. 2018 fakturu [číslo] na částku 1 790 Kč se splatností dne 8. 4. 2018, z níž žalované zbývá uhradit 0 Kč, dne 28. 4. 2018 fakturu [číslo] na částku 1 790 Kč se splatností dne 8. 5. 2018, z níž žalované zbývá uhradit částku 0 Kč, dne 29. 5. 2018 fakturu [číslo] na částku 1 790 Kč se splatností dne 8. 6. 2018, z níž žalované zbývá uhradit 0 Kč a dne 20. 6. 2018 fakturu [číslo] na částku 34 490 Kč se splatností dne 30. 6. 2018, z níž žalované zbývá uhradit 15 860 Kč, neboť žalovaná mobilní telefon nevrátila. Na výše uvedené žalovaná uhradila částku 6 000 Kč, a to ve dnech 14. 9. 2020, 23. 9. 2020, 29. 10. 2020 a 24. 11. 2020 (prokázáno fakturami [číslo]). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 30. 7. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 vč. jmenného seznamu, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020 včetně dodejky). Žalovaná faktury v plné výši neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou vč. kopie obálky). 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Dle § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Dle § 2225 odst. 1 věty před středníkem o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila. 8. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. [webová adresa] a žalovaná platně uzavřely smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě [webová adresa] pronajala žalované [anonymizováno] telefon [anonymizována dvě slova] a žalovaná se za něj zavázala hradit měsíční členský poplatek. Strany si rovněž v čl. 7 podmínek programu [anonymizována dvě slova] každý rok sjednaly, že pokud žalovaná z jakéhokoliv důvodu mobilní telefon po skončení nájmu nevrátí, je [webová adresa] oprávněna požadovat po žalované úhradu hodnoty telefonu, která byla uvedena na předávacím protokolu. Žalovaná převzala [anonymizováno] telefon dne 8. 2. 2018, načež [webová adresa] vystavovala žalované v souladu se smluvním ujednáním faktury, které byla žalovaná povinna hradit do data splatnosti uvedeného na jednotlivých fakturách. Žalovaná své povinnosti nedostála, neboť v plné výši neuhradila faktury znějící na částku 15 860 Kč, která byla žalované vystavena s ohledem na nevrácení mobilního telefonu. [webová adresa] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v téměř celém rozsahu vyhověl. 12. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč za náklady spojené s vymáháním, soud zamítl, neboť mezi účastníky řízení neexistuje žádné ujednání, ze kterého by žalobkyni tento nárok plynul. Z povahy stran, kdy žalovaná je ve vztahu spotřebitelem pak plyne, že se též nemůže jednat o náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se tedy nejedná o vzájemný vztah dvou podnikatelů. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela neúspěšná je v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.