17 C 111/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 1. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 80 737,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 26. 6. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru“) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. V podání ze dne 4. 10. 2022 žalobkyně dodala, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 15. 11. 2022. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 8. 11. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno fikcí dne 24. 10. 2022 do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 26. 8. 2021 spolu s úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně (smlouvou o úvěru ze dne 26. 6. 2019, včetně obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], kopií občanského průkazu žalovaného, loan application info). 7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč dne 26. 6. 2019, dvakrát částku 5 000 Kč dne 11. 9. 2019, částku 5 000 Kč dne 2. 10. 2019, částku 4 000 Kč dne 7. 11. 2019, částku 15 000 Kč dne 15. 5. 2020, částku 5 000 Kč dne 15. 6. 2020, částku 2 500 Kč dne 28. 7. 2020, částku 3 000 Kč dne 19. 10. 2020, částku 10 000 Kč dne 14. 1. 2021 a částku 1 000 Kč dne 18. 1. 2021 (potvrzením o provedené platbě the [příjmení] ze dne 26. 6. 2019, 11. 9. 2019, 11. 9. 2019, 2. 10. 2019, 7. 11. 2019, 15. 5. 2020, 15. 6. 2020, 28. 7. 2020, 19. 10. 2020, 14. 1. 2021, 18. 1. 2021). 9. Žalovaný na dluh uhradil částku v celkové výši 109 174,17 Kč (platební bilancí). 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 9. 2021, v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 23. 9. 2021 (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021 včetně podacího lístku). 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 20. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 21. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně této své povinnosti nedostála, neboť z žalobních tvrzení vyplynulo, že provedla toliko lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. Za této situace tedy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez dalšího uzavřít, že žalovaný má dostatek prostředků k úhradě dluhu dosahujícího výše 75 500 Kč. To platí tím spíše, že ke svému tvrzení ohledně lustrace žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 22. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že v omluvě z jednání žalobkyně žádala o poučení a poskytnutí lhůty, pokud by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, neboť soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 23. Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl, i když žalovaný nevznesl námitku neplatnosti, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 24. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny úvěru, tj. 75 500 Kč. Žalovaný však tuto částku dle provedených důkazů již uhradil. Z tohoto důvodu soud žalobu výrokem I. rozsudku zamítl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspě