17 C 121/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 13 237,50 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní, tedy služby třetích stran, a pronájem koncového zařízení (modem). Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 7. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování služeb za období od 26. 7. 2018 do 31. 7. 2018 a od 20. 7. 2018 do 31. 8. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 19. 7. 2018 smlouvu k telefonnímu číslu [tel. číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovat žalovanému možnost využívat služby třetích stran a pronajmout žalovanému koncové zařízení, žalovaný se zavázal za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit jejich cenu, a to v návaznosti na vyúčtování žalobkyně. Vlastní instalaci zařízení a zprovoznění požadovaných služeb provedl žalovaný (smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 19. 7. 2018, všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb, ceníkem, předávacím protokolem ze dne 21. 7. 2018). Žalobkyně žalovanému poskytnuté služby třetích stran vyúčtovala za období od 20. 7. 2018 do 31. 7. 2018 vyúčtováním [číslo] v částce 2 395 Kč splatné dne 20. 8. 2018 a za období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018 vyúčtováním [číslo] v částce 7 134,50 Kč splatné dne 18. 9. 2018, a dále žalobkyně žalovanému vyúčtovala nájemné za koncové zařízení za období od 26. 7. 2018 do 31. 7. 2018 v částce 3 708 Kč, a to fakturou [číslo] se splatností 24. 8. 2018 (fakturou [číslo] [číslo] [číslo]). Celkem tedy žalobkyně žalovanému vyfakturovala služby v částce 13 237,50 Kč. Žalovaný v rozporu s účastnickou smlouvou výše uvedené žalobkyni neuhradil, a to ani na výzvu žalobkyně (upomínkou ze dne 24. 1. 2019 a 28. 1. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2019). 5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon“), ve spojení s § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 2 písm. n) ve spojení s § 63 a násl. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2021, která je typově smlouvou nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o. z. Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí žalobkyně vedle hlasových a datových služeb poskytuje také služby třetích osob, které nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný tyto služby čerpal, když ve výše uvedeném období prováděl platební transakce celkem za částku 9 529,50 Kč a za tyto transakce žalovaný žalobkyni neuhradil jejich cenu, která mu byla žalobkyní vyúčtována. Dále byl žalovaný povinen uhradit pronájem koncového zařízení v částce 3 708 Kč, kdy nájemné za koncové zařízení, které se zavázal žalobkyni hradit z nájemní smlouvy uzavřené dle § 2201 a násl. o. z., též nezaplatil. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. 9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z., též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (s tím, že počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po splatnosti posledního dlužného vyúčtování tak, jak požadovala žalobkyně). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.