17 C 202/2020-91 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 7. 2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů. Uvedla, že spolu uzavřeli dne 18. 5. 2004 manželství, které soud rozvedl rozsudkem, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2017. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání položky, které navrhla přikázat žalovanému, a to: - 1) podíl ve výši ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře 976 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), vše zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec], - 2) motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] (minibus) [registrační značka] a další movité věci (co do těchto položek však žalobu následně vzala zpět a řízení bylo v tomto rozsahu usnesením č.j. [číslo jednací] zastaveno, proto zde nejsou podrobněji uváděny), 3) hypoteční úvěr vedený u [právnická osoba], na základě smlouvy o úvěru č. 2003 [číslo] z 26. 7. 2010 na částku 2 500 000 Kč, ze kterého zároveň požadovala vyvázat. Dále v rámci vypořádání společného jmění manželů, („ SJM“), požadovala žalobkyně, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí: -) kompenzaci 200 000 Kč jako ½ osobního svého výlučného vnosu ze spotřebovaného stavebního spoření uzavřeného před vznikem manželství účastníků, který původně činil 400 000 Kč a byl investován do pořízení nemovitosti na adrese [adresa]. Nákup nemovitosti hradili částečně z půjček otce žalobkyně 40 00 Kč a 160 000 Kč, zbývající částku 240 000 Kč ze stavebního spoření žalobkyně a částka ze spoření 160 000 Kč byla následně užita na rekonstrukci. -) částku 175 000 Kč jako ½ aktuálního společného dluhu manželů dluhu vůči [anonymizováno] [celé jméno žalobce], v původní celkové výši cca 613 000 Kč, představující vícero půjček, ze které zbývá uhradit 350 000 Kč, -) částku 50 000 Kč jako ½ dluhu manželů z ústní smlouvy o půjčce uzavřené s [jméno] [příjmení], sestrou žalobkyně (z celkové částky, která byla do SJM zapůjčena 100 000 Kč). -) částku 53 000 Kč jako polovinu ceny vypořádání movitých věcí, stran kterých ale, následně vzala zpět žalobu zpět. Pokud žalovaný následně v řízení namítal že umořil společný dluh, který nebyl učiněn předmětem vypořádání, žalobkyně uváděla, že je též třeba vzít v úvahu, že tento byl čerpán na jeho spotřebu. 2. Žalovaný ve vyjádření z 2. 3. 2021 k nemovitosti a souvisejícímu hypotečnímu úvěru uvedl, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu s třetí osobou, na základě které dojde k převodu vlastnického práva. Žalobkyně souhlasila s prodejem nemovitosti, včetně obsahu kupní smlouvy a rozdělením kupní ceny. Během manželství mohlo dojít k zápůjčkám ze strany rodinných příslušníků žalobkyně, avšak žalobkyně stran těchto zápůjček nedoložila dostatečně svá tvrzení a žalovaný si nepamatuje, jaká byla povaha plnění poskytnutého od rodiny žalobkyně. Žalobkyně také neprokázala, že skutečně disponovala výlučnými prostředky ze stavebního spoření a že byly vloženy do SJM, které žádá vypořádat jako vnos. Na splátkách hypotečního úvěru uhradil žalovaný od zániku SJM částku 370 048,83 Kč. Zároveň si účastníci během trvání manželství vzali spotřebitelský úvěr od [právnická osoba], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 22. 3. 2016, přičemž k 31. 8. 2017 činil dluh vůči bance částku 533 736,74 Kč a žalovaný jej celý doplatil. Částky 370 048,83 Kč a 533 736,74 Kč jsou vnosy do SJM (žalovaný však tyto k vypořádání neuplatnil a v předmětném podání tak již učinit nemohl, neboť své vyjádření podal po uplynutí 3 let od právní moci rozvodu manželství). Účastníci byli dohodnutí, že dojde k vypořádání fikcí, proto je žaloba na vypořádání SJM překvapivá. Žalovaný nesouhlasil s vypořádáním SJM podle žalobkyně a uvedené nároky zcela neuznával a navrhl žalobu zamítnout. 3. Co do movitých věcí byl vzat návrh na vypořádání zpět a řízení bylo zastaveno. 4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti: 5. Manželství účastníků bylo rozvedeno soudem rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2017 (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 čj. 18 C 66/2016-34). 6. Ke dni 29. 7. 2020 byli jako vlastníci pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec], zapsáni žalovaný a jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného]. K nemovitosti vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 500 000 Kč pro [právnická osoba] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Mezi stranami bylo nesporné, že ačkoli byla nemovitost ve [obec] formálně psána ve vlastnictví žalovaného, fakticky měla spadat do SJM, neboť nebyla pořízena z jeho výlučných prostředků a manželé ji koupili za manželství. 7. Dne 11. 2. 2021 uzavřeli žalovaný a jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného] na straně prodávající a [jméno] [příjmení] na straně kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem je výše specifikovaná nemovitost. Strany si sjednaly kupní cenu ve výši 1 960 000 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 181 500 Kč zaplatila strana kupující zprostředkovateli, a část ve výši 1 600 389,92 Kč se zavázala zaplatit na účet [právnická osoba], za účelem doplacení hypotečního úvěru strany prodávající. Zbývající část kupní ceny ve výši 178 110,08 Kč se strana kupující zavázala zaplatit straně prodávající a to konkrétně rovným dílem mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] (prokázáno kupní smlouvou z 11. 2. 2021). Mezi stranami bylo nesporné, že na základě kupní smlouvy uzavřené mezi [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] na jedné straně a kupujícím [jméno] [příjmení] o převodu stavby ve [adresa], byla nemovitost ve [obec] skutečně prodána a byl plně doplacen hypoteční úvěr, který se k pořízení nemovitosti vázal. Obě strany s tímto způsobem vypořádání předmětné nemovitosti a hypotečního úvěru souhlasily. 8. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] sepsal dne 29. 7. 2020 čestné prohlášení, kde uvedl, že v období od 19. 2. 2007 do 26. 10. 2010 půjčil žalobkyni a žalovanému finanční prostředky ve výši 613 000 Kč a po částečných splátkách činí aktuální dluh 350 000 Kč. Dne 19. 2. 2007 převedl žalobkyni na účet částku 40 000 Kč. Dne 4. 4. 2007 převedl žalovanému částku 160 000 Kč na jeho účet. Na jaře 2009 poskytl částku 8 000 euro (208 000 Kč podle aktuálního kurzu). Dále převedl žalovanému na účet částku 100 000 Kč v únoru 2010 a částku 80 000 Kč dne 19. 10. 2010. Dne 26. 10. 2010 převedl částku 1 000 euro (25 000 Kč). Žalobkyně a žalovaný mu platili ve splátkách a to konkrétně na jaře 2009 částku 52 000 Kč, dne 15. 4. 2010 částku 40 000 Kč, dne 4. 11. 2010 částku 121 000 Kč a dne 1. 4. 2015 částku 50 000 Kč (prokázáno čestným prohlášením [anonymizováno] [celé jméno žalobce] z 29. 7. 2020). 9. Dne 19. 2. 2007 dal [anonymizováno] [celé jméno žalobce] bance příkaz k úhradě částky 40 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dne 4. 4. 2007 dal [anonymizováno] [celé jméno žalobce] bance příkaz k úhradě na účet č. [bankovní účet] částky 160 000 Kč (prokázáno příkazem k úhradě z 19. 2. 2007 a 4. 4. 2007). K tomu žalobkyně na jednání uvedla, že částka 40 000 Kč byla skutečně připsána na její účet. Žalovaný k tomu uvedl, že si nepamatuje číslo svého tehdejšího účtu. 10. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] (sestra žalobkyně) vypověděla, že před vstupem manželství dostala žalobkyně od svých rodičů částku 400 000 Kč, která byla původně na stavebním spoření. V prvních letech manželství žili žalobkyně a žalovaný z této částky, neboť žalovaný neměl žádný příjem a současně tyto prostředky používal pro své podnikání. Pravděpodobně byla část použita i na nákup nemovitosti. V průběhu manželství poskytla svědkyně a její rodiče několik půjček žalobkyni a žalovanému. Pokud jde o půjčky žalovanému, tak ty žalovaný nesplatil. 11. Svědek [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (otec žalobkyně) vypověděl, že žalobkyně dostala od něj a jeho manželky stavební spoření ve výši 400 000 Kč, stejně jako jejich ostatní děti. [ulice] spoření bylo ukončeno ke dni 2. 1. 2004 a částka byla připsána na účet žalobkyně. Svědek uvedl, že předpokládal, že částka byla vynaložena na dům ve [obec], část prostředků byla pravděpodobně vynaložena na nákup nemovitosti, který financovali i z půjček od svědka. Dle svědka samotných 400 000 Kč by na pořízení domu nemohlo stačit. Svědek potvrdil skutečnosti uvedené v čestném prohlášení, uvedl, že za dobu trvání manželství jim svědek poskytl půjčky v celkové výši 380 000 Kč a 9 000 euro, přičemž zbývá doplatit částku 169 000 Kč a 7 000 euro. K financování domu půjčil svědek účastníkům částku 40 000 Kč na zaplacení zálohy a dále částku 160 000 Kč k úhradě kupní ceny. Manželům poskytl i další půjčky na jaře 2009 ve výši 8 000 EUR v hotovosti v eurech poskytnuté za účelem koupě automobilu Volkswagen Passat v Německu, kdy toto bylo předáno žalovanému, v únoru 2010, půjčku 100 000 Kč žalovanému na účet za účelem rekonstrukce nemovitosti ve [obec], dne 19. 10. 2010 částku 80 000 Kč za stejným účelem, 26. 10. 2010 částka 1 000 EUR v hotovosti na investice žalovaného. Celkem půjčená částka v korunách byla 380 000 Kč a