17 C 30/2020-119 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 864 Kč s příslušenstvím z titulu dohody, na jejímž základě žalobkyně objednala pro žalovanou cestovní zájezd. Žalobkyně žalovanou o ceně zájezdu a jeho podmínkách předem informovala, žalovaná tyto podmínky akceptovala a přislíbila zájezd uhradit. Žalovaná však následně svou účast na zájezdu zrušila a vzhledem k tomu, že výslovně odmítla pojištění zájezdu, žalobkyně byla povinna uhradit stornopoplatek ve výši 20 864 Kč. Žalovaná přes výzvy žalobkyně odmítla částku stornopoplatku žalobkyni uhradit. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně odmítla, neboť dle jejího názoru s žalobkyní neuzavřela žádnou právně vymahatelnou smlouvu. Dne 12. 9. 2022 zaslala žalovaná prostřednictví e-mailu bez elektronického podpisu doplnění vyjádření, v němž uvedla, že se sice s žalobkyní na zájezdu domluvily prostřednictvím [anonymizováno] komunikace, ovšem tuto domluvu byla nucena zrušit ze závažného důvodu, neboť jí umíral dědeček. Žalobkyně taktéž zatajila, že na společném zájezdu v Tunisku hodlá řešit problémy s otcem její dcery [jméno], který však žalobkyni vyhrožoval fyzickou likvidací. Žalovaná přitom měla dceru žalobkyně hlídat v době jednání s otcem. I z tohoto důvodu se žalovaná nemohla zájezdu účastnit. Žalovaná se přitom danou situace snažila řešit, neboť se dostavila do pobočky cestovní kanceláře, kde jí však sdělili, že jakožto spolucestující není odpovědná za úhradu stornopoplatků. Za tuto úhradu je naopak zodpovědná žalobkyně, která svým jménem uzavřela cestovní smlouvu a vzala na sebe riziko hrazení případných stornopoplatků. Je zcela irelevantní, zda dala žalovaná k tomuto jednání pokyn, neboť žalobkyně se rozhodla jednat sama a je za své jednání odpovědná. 3. Své podání žalovaná doplnila písemným podáním shodného znění včetně podpisu dne 29. 9. 2022. 4. Soud ve věci nařídil první jednání na den 22. 9. 2022, které bylo konáno za účasti zástupce žalobkyně, avšak v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Dne 23. 8. 2018 se žalobkyně s žalovanou dohodly prostřednictvím aplikace [anonymizováno], že žalobkyně zajistí zájezd u cestovní kanceláře [příjmení], kterého se měla zúčastnit žalobkyně se svou dcerou a žalovaná se svou dcerou. Žalobkyně žalovanou informovala, že cena celého zájezdu činí zhruba 46 000 Kč, žalovaná potvrdila, že se zájezdu zúčastní a uhradí jeho cenu. K dotazu žalobkyně, zda si chce rovněž sjednat pojištění zájezdu, žalovaná výslovně uvedla, že o pojištění nemá zájem. Cena zájezdu měla být uhrazena do 24 hodin, žalobkyně následně žalovanou opakovaně urgovala k její úhradě. Žalovaná žalobkyni informovala o obtížích se zaplacením zájezdu, nadále však opakovala svou vůli zájezdu se zúčastnit. Dne 7. 9. 2018 žalobkyně sdělila žalované, že je zcela na ní, zda se zájezdu zúčastní, nebo uhradí stornopoplatek, případně za sebe najde náhradu. Dne 11. 9. 2018 žalovanou informovala, že pokud se během dneška neozve, bude stornopoplatek činit 80 % ceny zájezdu, což zopakovala dne 12. 9. 2018. Žalovaná potvrdila, že za této situace na zájezd pojede (komunikací mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím komunikace [anonymizováno] ze srpna a září 2018). 7. Žalobkyně uhradila zálohu na cenu zájezdu v celkové výši 41 944 Kč ve dvou splátkách, a to dne 7. 9. 2018 ve výši 19 180 Kč a dne 11. 9. 2018 ve výši 21 864 Kč (výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně ze dne 7. 9. 2018 a 11. 9. 2018). 8. Dne 12. 9. 2018 došlo ke stornu cestujících [celé jméno žalované] a [anonymizováno] [celé jméno žalované], stornopoplatek činil 80 % z původní ceny, tedy částku 20 864 Kč (potvrzením o zájezdu a stornem ke smlouvě o zájezdu ze dne 12. 9. 2018). 9. Výše stornopoplatku plynula z Podmínek pro cestující cestovní kanceláře [právnická osoba], podle jejichž čl. 5, bodu 3 V. platí, že v případě odstoupení zákazníka od smlouvy o zájezdu je zákazník povinen uhradit stornopoplatky ve výši skutečných nákladů spojených se zrušením zájezdu, nejméně však v případě odstoupení od 14 do 7 dní přede dnem zahájení zájezdu částku odpovídající 80 % z konečné ceny zájezdu ponížené o cenu služeb, jež jsou uvedeny v čl. 6 (Podmínkami pro cestující cestovní kanceláře [právnická osoba]). 10. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní upomínku, v níž ji žalobkyně vyzvala k úhradě do 31. 5. 2019 (předžalobní upomínkou ze dne 23. 5. 2019 včetně poštovního podacího archu). 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Žalobkyně a žalovaná se prostřednictvím aplikace [anonymizováno] dohodly, že žalobkyně zajistí zájezd u cestovní kanceláře [příjmení], kterého se měla zúčastnit žalobkyně se svou dcerou a žalovaná se svou dcerou. Na dotaz žalobkyně ohledně pojištění žalovaná výslovně uvedla, že o pojištění nemá zájem. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě ceny zájezdu a informovala ji, že v opačném případě bude povinna hradit stornopoplatky ve výši 80 % z ceny zájezdu. Žalovaná potvrdila, že se zájezdu zúčastní. Žalobkyně uhradila zálohu na cenu zájezdu, dne 12. 9. 2018 došlo ke stornu cestujících žalované a její dcery. Stornopoplatek činil 80 % původní ceny zájezdu, tedy částku 20 864 Kč. Tuto částku žalovaná žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní upomínku. 13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 14. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 15. Podle § 2437 odst. 1 o. z. příkazce nahradí příkazníkovi i tu škodu, která mu vznikla v souvislosti s plněním příkazu. 16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. V řešené věci žalobkyně a žalovaná uzavřely příkazní smlouvu ve smyslu § 2430 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně jakožto příkazník zavázala obstarat pro žalovanou jakožto příkazce zájezd u cestovní kanceláře. Žalovaná dala žalobkyni jasné pokyny, aby daný zájezd objednala a zároveň pro žalovanou a její dceru nesjednala pojištění pro případ odstoupení od smlouvy o zájezdu. Žalobkyně na základě těchto pokynu jednala, uhradila zálohu na cenu zájezdu a rovněž žalovanou informovala, že v případě zrušení účasti bude nutno hradit stornopoplatky ve výši 80 % původní ceny zájezdu. Žalovaná s těmito podmínkami byla srozuměna a přislíbila, že se zájezdu i se svou dcerou zúčastní. 19. Žalovaná však následně svou účast zrušila, čímž žalobkyni v souvislosti s plněním příkazu vznikla škoda v podobě stornopoplatků za zrušení účasti žalované a její dcery. Výše stornopoplatků plynula z podmínek cestovní kanceláře a v daném případě činila 20 864 Kč. Tuto škodu je žalovaná povinna nahradit žalobkyni v souladu s § 2437 odst. 1 o. z. 20. Ohledně obrany žalované soud podotýká, že vyjádření k žalobě bylo zasláno prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu a toto podání bylo doplněno až dne 29. 9. 2022. Soud by proto k němu neměl přihlížet dle § 42 odst. 2 o. s. ř. I přesto však soud ve stručnosti uvádí, že žalovaná ve svém vyjádření [anonymizováno] komunikaci s žalobkyní potvrdila a důvody, pro něž odvolala svůj pokyn, jsou pro danou věc irelevantní. Nadto tyto důvody žalovaná nikterak neprokázala a vzhledem k tomu, že se dobrovolně rozhodla jednání neúčastnit, připravila se o možnost být soudem v této souvislosti poučena. 21. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle jistiny i zaplacení úroků z prodlení. Žalobkyni náleží úroky z prodlení od 1. 6. 2019, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 676,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 864 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uveden