17 C 65/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena a) povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ CP“), a žalovaným dne 7. 1. 2020 a b) povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 11. 8. 2022. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne 11. 8. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 20. 7. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno dne 23. 6. 2022 do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 5. Na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení společnosti [právnická osoba], [IČO], se společností [právnická osoba], [IČO] (projektem vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016). 6. CP se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 7. 1. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 6. 2. 2020 spolu s poplatkem ve výši 3 276,30 Kč a smluvním úrokem. Ve smlouvě si strany ujednaly smluvní úrok ve výši 40 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny (smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 7. 1. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 7. CP dne 7. 1. 2020 odeslala na účet žalovaného částku 3 000 Kč (potvrzení České spořitelny o poskytnutí úvěru). 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 převedla CP na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 7. 2021, v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 29. 7. 2021 (oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2021 včetně podacího archu). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě částky do 31. 8. 2021 a upozornila ho, že v případě jeho nesoučinnosti bude nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 689 Kč, mezi které patří náklad ve výši 39 Kč za odeslaný obyčejný dopis, náklad ve výši 216 Kč za tři telefonické hovory a náklad ve výši 434 Kč za dvě osobní návštěvy (výzvou žalobkyně ze dne 10. 8. 2021). 9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný dne 16. 11. 2021 uhradil částku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila částkou 1 500 Kč, a to za období od 7. 2. 2020 do 2. 10. 2020. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. CP a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které CP poskytla žalovanému 3 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do 6. 2. 2020 s poplatkem ve výši 3 276,30 Kč CP vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 19. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 20. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila, ani nedoložila. Žalobkyně se přitom nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se připravila o možnost být soudem v tomto směru poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a z toho důvodu shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. 21. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 22. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 1 500 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. CP vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 3. 8. 2021, přičemž do prodlení se dostal – dle zněn