17 C 74/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 7. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 627 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů nalézacího řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný coby provozovatel níže uvedených automobilů neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to konkrétně u automobilu [registrační značka], [VIN kód], za období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a za období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020; a u automobilu [registrační značka], [VIN kód], za období od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020. Žalobkyně požadovala rovněž částku ve výši 300 Kč za každý ze tří nároků, představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 (výpisem z Centrálního registru vozidel) a vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3. Ohledně druhého vozidla sice žalovaný nebyl zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel, neboť tím byla paní [jméno] [příjmení], [datum narození], ovšem žalovaný se stal vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 1. 9. 2018 (výpisem z Centrálního registru vozidel, kupní smlouvou ze dne 1. 9. 2018). 5. K automobilu [registrační značka] neměl žalovaný v období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 (celkem po dobu 137 dní) a v období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020 (celkem po dobu 153 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a k automobilu [registrační značka] neměl žalovaný toto pojištění sjednáno v období od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 (celkem po dobu 151 dní). V důsledku této skutečnosti zaslala žalobkyně žalovanému celkem 3 výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu s tím, že za den jejich doručení žalovanému považovala 15. den po jejich odeslání (výzvami ze dne 23. 9. 2020, 7. 1. 2021 a 5. 11. 2020). Výzva ze dne 23. 9. 2020 k úhradě příspěvku ve výši 6 439 Kč byla žalovanému doručena dne 8. 10. 2020, splatnost příspěvku nastala dne 7. 12. 2020 (60 dnů od doručení), výzva ze dne 7. 1. 2021 k úhradě příspěvku ve výši 7 191 Kč byla žalovanému doručena 22. 1. 2021, splatnost příspěvku nastala dne 23. 3. 2021 (60 dnů od doručení) a výzva ze dne 5. 11. 2020 k úhradě příspěvku ve výši 7 097 Kč byla žalovanému doručena 20. 11. 2020, splatnost příspěvku nastala dne 19. 1. 2021. Žalovaný na tyto výzvy nereagoval (výzvami ze dne 23. 9. 2020, 7. 1. 2021 a 5. 11. 2020). Bez reakce zůstaly též předžalobní výzvy zaslané žalovanému právní zástupkyní žalobkyně dne 2. 6. 2021, 23. 6. 2021 a 21. 7. 2021 (předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2021, 23. 6. 2021 a 21. 7. 2021 spolu s podacími archy a výpisy ze sledování zásilek České pošty). Žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. 6. Dle 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem vozidla [registrační značka]. Ačkoliv žalovaný v rozhodném období nebyl v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], žalobkyně prokázala, že faktický stav neodpovídal stavu evidovanému, neboť žalovaný se stal vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy. Tím došlo k vyvrácení zákonné domněnky stanovené v § 4 odst. 2 zákona a žalobkyně po právu požadovala příspěvek do garančního fondu právě po žalovaném. Žalovaný jakožto skutečný vlastník a provozovatel obou vozidel neměl v období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 (celkem 137 dní), o období od 1. 5. 2020 do 3. 9. 2020 (celkem 153 dní) sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti u vozidla [registrační značka] a v období od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 (celkem 151 dní) sjednání zákonem uložené pojištění odpovědnosti u vozidla [registrační značka]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na úhradu příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (47 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (celkem 441 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu, po výzvách žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostaly do sféry jeho dispozice, řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 318 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 627 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.