18 C 44/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 4 707,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 14. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 12. 9. 2019, a to včetně příslušenství v podobě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p.a. Žalovaná své závazky řádně neplnila, a proto jí byla rovněž naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 250 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 019,36 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 393 Kč. Žalovaná uhradila částku 6 400 Kč, která byla započtena na jistinu ve výši 0 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 488,57 Kč, na smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, na smluvní pokutu ve výši 2 042,73 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 475,70 Kč a na náklady na vymožení pohledávky ve výši 393 Kč. Celkem tak dlužná částka činila 10 049,90 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 27. 10. 2021. Žalobkyně byla dne 15. 6. 2022 vyzvána soudem k doplnění žaloby. Dne 1. 7. 2022 byla žaloba částečně vzata zpět, a to do částky 5 006,24 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 798,97 Kč (tato částka je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 318,33 Kč a smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 480,64 Kč) a smluvní pokutu ve výši 207,27 Kč. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení částky 4 500 Kč (jistina úvěru), zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 867,95 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a tito s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele a žalovanou v postavení spotřebitele byla dne 14. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně ještě téhož dne poskytla žalované částku 4 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 12. 9. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč a smluvním úrokem ve výši 40 % p.a. ročně. Žalovaná své závazky neuhradila a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 3. 2. 2022. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva č. [anonymizováno] je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 o. z., a to pokud jde o sjednaný úrok ve výši 40 % p. a. ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 106,82 % (poplatek ve výši 4 806,90 Kč soud posoudil jako kapitalizovaný úrok z úvěru, jelikož se jedná o cenu poskytnutých peněz za období jednoho měsíce). Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu úroků z úvěru poskytovaných bankami více než sedmnáctinásobně, nemravnost takového ujednání je tedy zcela zjevná. 7. Dále žalobkyně nedoložila, zda vůbec a popř. jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud má tak za to, že smlouva byla uzavřena, aniž by žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet a porušení této zákonné povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Soudy mají poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Rovněž podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK) mají soudy z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. 8. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. a práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle ust. § 2991 o. z., neboť se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I., která odpovídá poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu, tedy 13. 9. 2019 do prodlení, žalobkyně má tedy vůči ní rovněž nárok na úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Žalobkyně si nárokovala zákonný úrok z prodlení až od 12. 10. 2021. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a odpovídá dle ust. § 2 zák. č. 351/2013 Sb.,„ ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů“, k datu 12. 10. 2021 činil 8,5 %, soud jej nemůže přiznat ve výši 10 %, ač tato sazba odpovídá zákonnému úroku z prodlení k datu 13. 9. 2019. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni částku 473 Kč, a to z toho důvodu, že smlouva byla posouzena jako neplatná, tudíž zde neexistuje žádný právní titul, na jehož základě by žalobkyni na tuto částku vznikl nárok. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 143,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 707,27 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.