18 C 69/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 485 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru od [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], neměl od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalovaného vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku v celkové výši 15 485 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku ze zákonné denní sazby ve výši 65 Kč, která je násobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Za období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 činí dlužná částka celkem 6 955 Kč. Za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 činí dlužná částka celkem 7 930 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. První jednání bylo nařízeno na 6. 12. 2022. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je shodný, jak jej žalobkyně vymezila ve své žalobě, když z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný, který je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru od [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], neměl v období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 (celkem po dobu 229 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně dne 23. 9. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 955 Kč sestávající z příspěvku za období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a dne 2. 12. 2020 k úhradě částky 7 930 Kč sestávající z příspěvku za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 (výzvami k úhradě příspěvku). Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 314,80 Kč za období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 skládající se z příspěvku ve výši 6 955 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč a úroku ve výši 60 Kč (upomínka k úhradě ze dne 13. 2021). Rovněž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 8 270 Kč za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 skládající se z příspěvku ve výši 7 930 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč a úroku ve výši 40 Kč (upomínka k úhradě ze dne 11. 3. 2021). Žalovaný však na výzvy ani následné upomínky nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný neuhradil dlužné částky ani přes předžalobní výzvy žalobkyně (předžalobní výzva ze dne 30. 3. 2022 včetně podacího archu, předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2022 včetně podacího archu). 5. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 6. Ačkoliv byl žalovaný provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla, v období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 (celkem 229 dní), neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (65 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. vynásobené počtem dní (107 a 122 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (§ 4 odst. 3 zákona), tj. celkem 15 485 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., který v případě dvou vymáhaných nároků činí celkem 600 Kč. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 485 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.