21 C 112/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 653 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 21. 1. 2021 do 30. 4. 2021 vyplývajícího z [anonymizována dvě slova] [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 21. 7. 2020 smlouvu, jejímž předmětem bylo [anonymizována dvě slova], [značka automobilu], [VIN kód], [registrační značka], s počátkem [anonymizováno] dne 21. 7. 2020 Součástí smlouvy byly též [anonymizováno] podmínky a [anonymizováno] poplatků za vybrané úkony pojistitele. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit [anonymizováno] ve výši 1 926 Kč splatné pololetně. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] ve výši 1926 Kč splatné dne 21. 1. 2021, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 29. 4. 2021, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik [anonymizováno] žalovaného dnem 30. 4. 2021. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno] ve výši 1 053 Kč (poměrná část za období od 21. 1. 2021 do 30. 4. 2021), a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 21. 7. 2020 smlouvu o [anonymizována dvě slova] za újmu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (o [role v řízení] [anonymizováno]) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne 21. 1. 2021, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem (odeslaným 9. 3. 2021) v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 29. 4. 2021 a poučila jej o zániku [anonymizováno] marným uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 30. 4. 2021. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 1. 5. 2021 do 17. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 62 Kč. 9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 600 Kč od 1. 5. 2021 do 17. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 36 Kč představující náklady za upomínání. Z pojistné smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že by se k takovému ujednání dle § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu 20,28 % nákladů řízení z částky 1 489 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 653 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 60,14 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná co do 39,86 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalované (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 20,28 % nákladů řízení, jež činí 301,97 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.