21 C 154/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení z [anonymizována tři slova] do [anonymizována dvě slova] za období od 15. 7. 2020 do 30. 9. 2020, vyplývající z [anonymizována dvě slova] bez sjednaného [anonymizována dvě slova] z jeho [anonymizováno]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [registrační značka], [VIN kód] ([anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalovaný vůz koupil dne 29. 7. 2018. V době od 15. 7. 2020 do 30. 9. 2020 (celkem 78 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] uvedeným [anonymizováno] (tzv. [role v řízení] [anonymizováno]). Žalobkyně dne 27. 5. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 070 Kč, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 5 070 Kč s tím, že náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč nebude žalobkyně požadovat, pokud žalovaný uhradí 5 070 Kč do 60 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však na tuto výzvu, která se dostala do sféry jeho dispozice, nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Ačkoliv byl žalovaný [anonymizováno] a [anonymizováno] předmětného [anonymizováno] (§ 1099 o. z.), v období od 15. 7. 2020 do 30. 9. 2020 (celkem 78 dní) neměl sjednáno zákonem uložené [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], které je provozováno bez pojištění [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova], tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (65 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (78 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tj. celkem 5 070 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona odeslané dne 27. 5. 2021, jež byla žalovanému doručena dne 1. 6. 2021 (§ 573 o. z.), řádně a včas (do 60 dnů) nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dne 3. 8. 2021 a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni od jí požadovaného data, byť prodlení nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 370 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.