21 C 167/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný řídil [datum] žalobkynin [značka automobilu] [registrační značka] a zavinil autonehodu na [příjmení] ulici v [obec]. V autoservisu byly vypočteny náklady na opravu automobilu ve výši 14 000 Kč. Svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 14 000 Kč žalovaný uznal [datum] a zavázal se jej zaplatit do [datum]. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], odeslanou na adresu uvedenou v uznání dluhu dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. 3. První jednání ve věci samé se konalo dne [datum]. K tomuto jednání byl žalovaný předvolán s poučením o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání. Předvolání k ústnímu jednání bylo, spolu s poučením o následcích nedostavení se, doručeno žalovanému dne [datum], tedy více než 10 dnů před datem prvého jednání, které se ve věci konalo. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně však ano a navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Skutečnostmi shora uvedenými byly splněny předpoklady dané § 153b odst. 1 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání, povaha věci jeho vydání umožňuje (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř. a contrario). Soud tedy za shora popsané procesní situace rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl, a to na základě skutkových okolností vylíčených v žalobě považovaných ve smyslu uvedeného ustanovení občanského soudního řádu za nesporné. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně jako nárok na náhradu škody dle § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“), který žalovaný uznal dle § 2053 o. z. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968 věty první a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 810 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání [datum]) a z 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (celkem tedy 800 Kč + 4 980 Kč + 830 Kč + 1 200 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 7. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 153b odst. 1 a § 157 odst. 3 o. s. ř.