21 C 177/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu [anonymizována dvě slova] za období od 1. 8. 2020 do 1. 12. 2020 vyplývajícího z [anonymizována dvě slova] [číslo] z poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazu vyplynulo, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 27. 1. 2020 smlouvu, jejímž předmětem bylo [anonymizována dvě slova] s počátkem [anonymizováno] od 1. 3. 2020 Součástí smlouvy byly též [anonymizována dvě slova] podmínky pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] 2018 (dále jen„ [anonymizováno]“). Pojistné bylo smlouvou stanoveno částkou 17 136 Kč ročně s tím, že žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 1 428 Kč splatné měsíčně. Žalovaný neuhradil [anonymizováno] splatné dne 1. 8. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 7. 10. 2020 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 1. 12. 2020, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného ode dne 1. 12. 2020 pro neplacení [anonymizováno]. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část [anonymizováno] za pojistné období od 1. 8. 2020 do 1. 12. 2020 ve výši 4 284 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 27. 1. 2020 smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění dle § 2758 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 1. 8. 2020 dle § 2782 odst. 1 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 10. 2020 k zaplacení dlužného [anonymizováno] do 1. 12. 2020 a poučila jej o zániku [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení [anonymizováno] dle § 2804 o. z. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto [anonymizováno] zaniklo, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 7. 12. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která došla do sféry jeho dispozice. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na [anonymizováno] za dobu trvání pojištění, žalobkyni tak náleží dlužné pojistné za dobu od 1. 8. 2020 do 1. 12. 2020 ve výši 4 284 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 2. 12. 2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 200 Kč představující náklady za upomínání. Z [anonymizováno] smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že by se k takovému ujednání jakožto k ujednání nepřiměřenému podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 484 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.