21 C 239/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 150 Kč s příslušenstvím z titulu provedeného odtahu vozidla [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“) dne [datum] a jeho umístění na odstavném parkovišti tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek]. Žalobkyně provedla dne [datum] v [údaj o čase] hod. na základě pokynu [anonymizována dvě slova] policie z důvodu porušení zákazu stání v ulici [ulice a číslo], [obec], odtah vozidla [registrační značka], typ: [anonymizováno], barva: [anonymizováno], a umístila vozidlo na své odtahové parkoviště. Žalovaný si vozidlo z parkoviště vyzvedl téhož dne, přičemž mu žalobkyně vyúčtovala za odtah částku 1 900 Kč a parkovné ve výši 250 Kč. Žalovaný na místě podepsal protokol, v němž byl seznámen se svým dluhem za nucený odtah vozidla a parkovné ve výši 2 150 Kč. Žalobkyně žalovaného dne [datum] vyzvala, aby svůj dluh ve výši 2 150 Kč uhradil do [datum]. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2 písm. b) a § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“ či„ zákon“), a podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. § 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec]. 7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] dle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hlavním městě [obec]. Na základě [anonymizováno] listiny ze dne [datum], čl. [anonymizováno], bodu [číslo] je žalobkyně oprávněna [územní celek] k provádění odtahů vozidel na příkaz [anonymizována dvě slova] policie [územní celek] a policistů [stát. instituce], včetně jejich hlídání; dle bodu [číslo] je dále oprávněna k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odtah a parkovné motorových vozidel. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována. Žalobkyně provedla v souladu s § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu dne [datum] v [údaj o čase] hodin odtah předmětného vozidla a umístila jej na jí střežené parkoviště, vyzvala žalovaného k vyzvednutí vozidla a zaplacení nařízením stanovené ceny za odtah a parkovného. Žalovaný vyzvedl vozidlo z parkoviště téhož dne a vznikla mu dle § 27 odst. 5 zákona povinnost uhradit částku 2 150 Kč, tj. za odtah vozidla dle [ustanovení pr. předpisu] [obec] (dále jen„ nařízení“) částku 1 900 Kč a parkovné ve výši 250 Kč za 1 den parkování dle § 2 odst. 3 písm. a) nařízení. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného, aby dluh ve výši 2 150 Kč uhradil do [datum]. Žalovaný však svůj dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Soud je vázán návrhem žalobkyně, proto jí přiznal úrok z prodlení od jí požadovaného data, byť nastalo o den dříve. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 100 Kč v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky, tj. celkem 200 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.