21 C 27/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni: a) 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o [anonymizováno] [číslo] kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), s žalovanou dne 21. 12. 2020, a b) 3 240 Kč z titulu smluvní pokuty. [anonymizováno] postoupila dne 29. 3. 2021 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 23 702 Kč (jistina 20 000 Kč, nesplacený úrok 312 Kč, nesplacená smluvní pokuta 3 240 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč). Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaná provedla svoji registraci na internetových stránkách [anonymizováno] [webová adresa]. V rámci registrace vyplnila registrační údaje, jejichž součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. Následně žalovaná provedla verifikační platbu za účelem prokázání její totožnosti a ochrany osobních údajů. Při dokončení žádosti žalovaná obdržela předsmluvní informace o půjčce. Na základě těchto informací [anonymizováno] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací) a prověřování bonity žalované. Následně [anonymizováno] žádost o [anonymizováno] schválila a poskytla žalované 20 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 20. 7. 2022 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 1/ Ze smlouvy o [anonymizováno] [číslo] výpisu z účtu [číslo] z 19. 12. 2020 – 21. 12. 2020, výpisu z účtu [číslo] z 30. 12. 2020, odpovědi [právnická osoba], [IČO], ze dne 25. 5. 2022, soud zjistil, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne 21. 12. 2020 smlouvu, na základě které [anonymizováno] poskytla žalované bezhotovostním způsobem peněžité prostředky, a to jednak dne 21. 12. 2020 částku 12 000 Kč, splatnou dne 20. 1. 2021, a jednak dne 30. 12. 2020 částku 8 000 Kč, splatnou dne 20. 1. 2021 [anonymizováno] a žalovaná si na straně 3 smlouvy ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Dále měla mít žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (maximálně tři upomínky). Žalovaná dlužnou částku ve sjednané lhůtě nezaplatila. 2/ Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021 včetně podacího archu ze dne 15. 7. 2021 soud zjistil, že [anonymizováno] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna a zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 14. 7. 2021, který byl dán na poštu dne 15. 7. 2021. Ve výzvě je stanovena lhůta k zaplacení do 30. 7. 2021. 3/ Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. <b>5. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně:</b> 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. [anonymizováno] a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které [anonymizováno] poskytla žalované celkem částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžité prostředky vrátit do 20. 1. 2021. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 15. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o [anonymizována dvě slova] absolutně neplatná, neboť [anonymizováno] poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. 16. Žalobkyně neprokázala, že [anonymizováno] zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť pouze uvedla, že [anonymizováno] nahlédla do příslušných registrů. [anonymizováno] však nijak nezkoumala příjmy a výdaje žalované, resp. její majetkové poměry. Současně žalobkyně ani netvrdí, že by [anonymizováno] nějak blíže zkoumala, jakým způsobem žalovaná přistupovala ke svým případným dluhům. Nahlédnutí do příslušných registrů lze považovat pouze za součást zkoumání úvěruschopnosti, samo o sobě však nepostačuje. [anonymizováno] přitom měla povinnost [anonymizováno] zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel [anonymizována dvě slova] při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou [anonymizováno] dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel [anonymizováno] prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o [anonymizována dvě slova] zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno]). 17. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost obdržet procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp