21 C 288/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo] ve výši 1 354 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel a Sazebník administrativních poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 4 473 Kč splatné ročně vždy k 26. dni osmého měsíce kalendářního roku. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do [datum], pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného ode dne [datum] pro neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného na pojistné období od [datum] do [datum], ve výši 1 354 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. Žalovaná částka je tvořena rovněž poplatkem ve výši 200 Kč představující náklady na upomínání dle čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek ve spojení se sazebníkem administrativních poplatků. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne [datum] smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) podle § 3 zákona, na dobu neurčitou s počátkem pojištění od [datum]. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne [datum], přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona a s § 2804 o. z. k zaplacení dlužného pojistného do [datum] a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné do [datum] neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne [datum]. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do [datum], požadovala však pojistné dlužné jen do [datum] ve výši 1 354 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne [datum] do zaplacení (prodlení nastalo [datum], soud však nemohl překročit žalobní návrh). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši 200 Kč soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS]. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 74,26 % nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 554 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 87,13 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 12,87 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 87,13 % nákladů řízení, jež činí 1 297,37 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.