21 C 343/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 699 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizována dvě slova] za období od 20. 8. 2020 do 27. 11. 2020 vyplývajícího z [anonymizována dvě slova] [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný s žalobkyní podepsal dne 20. 8. 2020 smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova]“ [číslo] (dále jen„ smlouva“), s počátkem pojištění 20. 8. 2020. Předmětem smlouvy bylo pojištění vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 1 577 Kč splatné měsíčně vždy k 1. dni příslušného pojistného období (k 20. dni kalendářního měsíce). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 20. 8. 2020, 20. 9. 2020 a 20. 10. 2020. Žalovaný byl přípisem ze dne 5. 10. 2020 upozorněn, že pojištění zanikne, pokud neuhradí dlužné pojistné. Žalovaný neuhradil [anonymizováno] splatné dne 20. 8. 2020, 20. 9. 2020 a 20. 10. 2020, žalobkyně proto evidovala zánik pojištění ke dni 27. 11. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 9. 12. 2020. Žalovaný neuhradil dluh ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 20. 8. 2020 smlouvu o pojištění [anonymizováno] za [anonymizována čtyři slova] podle § 3 zákona a § 2758 a násl. o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 20. 8. 2020, 20. 9. 2020 a 20. 10. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 5. 10. 2020 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného nejpozději do 26. 11. 2020 a poučila jej o zániku [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Upomínka byla doručena žalovanému dne 15. 10. 2020. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil, proto [anonymizováno] ze zákona zaniklo dne 27. 11. 2020. Celkovou dlužnou částku žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 30. 11. 2020, požadovala však pojistné dlužné jen do 27. 11. 2020. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně kapitalizovala. 9. Výrokem II. rozsudku soud žalobu zamítl co do požadované částky 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 33 Kč od 28. 11. 2020 do 28. 7. 2021 představující poplatky spojené s ukončením [anonymizována dvě slova], tzv. náklady na vymáhání ve výši 2x 300 Kč. [anonymizováno] smlouva, resp. všeobecné [anonymizováno] podmínky pro [anonymizováno], sice obsahují ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady spojené s ukončením smlouvy, avšak poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Takové ujednání tedy zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což vede k tomu, že se k takovému ujednání jakožto k ujednání nepřiměřenému podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 78,94 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 699 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 89,47 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 10,53 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 78,94 % nákladů řízení, jež činí 1 175,42 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.