21 C 360/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 040 Kč s příslušenstvím z titulu přepravní smlouvy uzavřené dne [datum], kdy žalovaná v [anonymizováno] cestovala linkou [číslo] dne [datum], kdy žalovaná v [anonymizováno] cestovala linkou [číslo]. Žalovaná v obou případech cestovala bez platné [anonymizováno], což bylo zjištěno během přepravní kontroly. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná se dne [datum] a dne [datum] přepravovala [anonymizováno] veřejné [anonymizováno] provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo]. Na výzvu pověřené osoby se neprokázala [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] k [anonymizováno] nezaplatila. Výši [anonymizováno] a [anonymizováno] k jízdnému soud zjistil z nařízení [stát. instituce] [číslo] výňatku ze smluvních přepravních podmínek integrovaného dopravního systému [anonymizováno]. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), ve spojení s § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. 7. Ačkoliv se žalovaná dne 8. 2. 2020 a dne 27. 2. 2020 přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to na lince [číslo] ([datum]) a na lince [číslo] ([datum]), na výzvu pověřené osoby dle § 18a zákona o silniční dopravě se neprokázala platným [anonymizována dvě slova], ačkoliv k tomu byla povinna dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že se žalovaná neprokázala platným dokladem a byla přepravována bez platné jízdenky, je považována za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným [anonymizována dvě slova] (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinna zaplatit jízdné a přirážku k [anonymizováno]. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 20 Kč dle tarifu městské dopravy v [obec] a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle čl. V, odst. 13 Smluvních přepravních podmínek integrovaného dopravního systému [anonymizováno] ve spojení s § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 8. 1. 2021, která byla žalované odeslána 15. 2. 2021, a dle domněnky doby dojití (§ 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“) tak došla do sféry žalované nejpozději dne 18. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 040 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.