21 C 380/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo]. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje úhradu poplatků za upomínky související s neplacením dlužného [anonymizováno] ve výši 2 (300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal dne 5. 3. 2019 s žalobkyní smlouvu za účelem sjednání [anonymizována čtyři slova] – [rok] [anonymizováno]; předmětem pojištění bylo vozidlo [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 2 846 Kč s roční splatností a počátkem pojištění 5. 3. 2019. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 5. 3. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 20. 4. 2020 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné [anonymizováno], pojištění zanikne. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tedy evidovala zánik [anonymizováno] ode dne 11. 6. 2020. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno], které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část [anonymizováno] na pojistné období od 5. 3. 2020 do 12. 6. 2020 ve výši 880 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 5. 3. 2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo [anonymizována dvě slova] za újmu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (o [role v řízení] [anonymizováno]). Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 5. 3. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 11. 6. 2020 a poučila jej o zániku pojištění marným uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 30. 6. 2020, požadovala však pojistné dlužné jen do 12. 6. 2020 ve výši 880 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 13. 6. 2020 do 3. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 96 Kč. 9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč od 13. 6. 2020 do 3. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 39 Kč představující náklady za upomínání. Z pojistné smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že by se k takovému ujednání dle § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 18,92 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 480 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 59,46 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 40,54 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 18,92 % nákladů řízení, jež činí 281,72 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.