21 C 396/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 015 Kč z titulu dlužného [anonymizováno] za užívání [anonymizováno] na adrese [adresa žalované]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] dodatek ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou ze dne 19. 12. 2000. Předmětem dodatku byla úprava výše [anonymizováno] za [anonymizováno] [číslo] ve [anonymizováno] podlaží o výměře 40,85 m², na adrese [adresa žalované], za současného zpětvzetí žaloby na určení výše [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] bylo s účinností od 1. 5. 2021 sjednáno ve výši 140 Kč Žalovaná byla dle dodatku povinna uhradit 16 202 Kč coby kompenzaci odpovídající rozdílu nově a původně stanoveného [anonymizováno] (109,49 Kč m²) za období [číslo] až 4/ 2021 v celkové výši 16 202 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 13 888 Kč. Vzhledem k nepříznivé sociální situaci žalované žalobkyně ponížila požadovanou částku na polovinu, tedy na celkem 15 045 Kč, splatnou v 15 měsíčních splátkách po 1 003 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem dubnem 2021 a konče měsícem červnem 2022 se žalobou domáhá uhrazení prvních 5 splátek, na které žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry její dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Účastnice řízení uzavřely dodatek ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Na jeho základě vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni doplatek [anonymizováno] dle § 2246 o. z. ve výši 8 101 Kč a nákladů žalobkyně na právní služby vynaložené v soudním řízení ve výši 6 944 Kč, kdy ke dni podání žaloby nastala dle dohody splatnost prvních pěti splátek po 1 003 Kč, a to k 30. 4. 2021, 31. 5. 2021, 30. 6. 2021, 31. 7. 2021 a 31. 8. 2021. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1968 věty první a § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ode dnů následujících po dnech splatnosti je žalovaná s úhradou jednotlivých splátek v prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 600 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Soud vyšel z toho, že úspěšnému účastníkovi lze přiznat jen náhradu nákladů účelně vynaložených. Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze přitom považovat za účelné; vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu. V projednávané věci žalobkyně coby [anonymizována dvě slova] [územní celek] (pronajímatele) žaluje [anonymizováno] o úhradu dlužného [anonymizováno]. Jde tedy o problematiku, která se v agendě statutárního, resp. [anonymizována dvě slova], objevuje dlouhodobě a opakovaně, a to s vysokou frekvencí, nevybočuje tedy z běžné činnosti žalobkyně, pročež ta má mít k jejímu řešení zřízený příslušný zaměstnanecký (i právní) aparát. Dle ustálené judikatury přitom platí, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 315/2017, a nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn III. ÚS 2984/2009, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12. Z těchto důvodů (a s ohledem na předmět řízení, jednoduchost sporu) soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle shora citovaných ustanovení, jako by advokátem zastoupena nebyla. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.