22 C 135/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 236 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od 1. 2. 2020 do 1. 7. 2020 vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne 3. 12. 2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo [anonymizováno] životní pojištění, s počátkem pojištění dne 1. 1. 2020. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 1 273 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil splatné pojistné, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 5. 5. 2020 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 1. 7. 2020, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného dnem 1. 7. 2020. Dle předpisu pojistného činila poměrná výše pojistného za pojistné období od 1. 2. 2020 do 1. 7. 2020 částku 5 586 Kč a výše nákladů za vymáhání činila 650 Kč (350 Kč + 300 Kč). Žalovaný dlužné pojistné neuhradil, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně a předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 3. 12. 2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil splatné pojistné, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem k zaplacení dlužného pojistného do 5. 5. 2020 a poučila jej o zániku pojištění marným uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění podle § 2804 o. z. zaniklo. Soud žalobkyni výrokem I. přiznal dlužné pojistné, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 10. 8. 2020 do 23. 2. 2022 kapitalizovaným částkou 710,83 Kč. 9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 650 Kč představující náklady za upomínání s úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 650 Kč od 10. 8. 2020 do 23. 2. 2022 kapitalizovaným částkou 82,72 Kč. Z pojistné smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že by se k takovému ujednání dle § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 236 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.