22 C 159/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 5 717 Kč s příslušenstvím z titulu z titulu smlouvy o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne 20. 9. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2021. Žalovaný se dále zavázal v téže lhůtě uhradit částku 885 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho. Žalobkyně dále v důsledku prodlení žalovaného nárokuje uhrazení částky 832 Kč představující smluvní pokutu dle čl. XI.1.a smlouvy o úvěru (0,1 % denně za období od 5. 10. 2021 do 30. 4. 2022). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Účastníci řízení uzavřeli dne 20. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta téhož dne částka ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 4. 10. 2021. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 885 Kč v téže lhůtě. Účastníci řízení si v čl. IX.1.a Smlouvy o úvěru sjednali oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, je-li žalovaný v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplatil, a to i přes výzvu žalobkyně. 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč. Žalovaný na poskytnutém úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru neuhradil ničeho. Byly tak tím též naplněny podmínky pro nárokování smluvní pokuty, s tím, že smluvní pokuta byla řádně vypočtena za období od 5. 10. 2021 do 30. 4. 2022 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jelikož žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 717 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.