22 C 23/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8 687 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním prostoru sloužícího k podnikání [číslo] na adrese [adresa], ve výši nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2019 a období od 1. 1. 2020 do 25. 2. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela se žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu na dobu neurčitou s účinností od 1. 4. 2008, jejímž předmětem byl nájem nebytového prostoru [číslo] o rozloze 272 m2 nacházející se na adrese [adresa] Nájemní smlouva byla ze strany žalobkyně poté, co žalovaný nehradil sjednané nájemné, vypovězena. Nájemní vztah skončil dne 30. 4. 2018, tj. po uplynutí měsíční výpovědní doby. Žalovaný prostor vyklidil dne 25. 2. 2020 na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 28 C 13/2019. Nedoplatek za služby za rok 2019 činí 7 762 Kč a za období od 1. 1. 2020 do 25. 2. 2020 činí 925 Kč. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. V projednávané věci uzavřela žalobkyně se žalovaným nájemní smlouvu ve smyslu § 2302 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání nebytový prostor a žalovaný se za užívání nebytového prostoru zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, neboť neuhradil nájemné a zálohy na služby, proto došlo k výpovědi nájmu ze strany žalobkyně. Za období od skončení nájemní smlouvy do vyklizení nebytového prostoru náleží žalobkyni podle § 2991 o. z. částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, které na straně žalovaného vzniklo tím, že užíval nebytový prostor bez právního důvodu. Protože z povahy věci vyplývá, že bezdůvodné obohacení nelze vydat, náleží žalobkyni peněžitá náhrada ve výši obvyklé ceny za užívání nebytového prostoru. Žalobkyně však požadovala bezdůvodné obohacení pouze ve výši dle vyúčtování služeb a jejím návrhem je soud vázán. Soud dále žalobkyni přiznal jí požadovaný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. od dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování služeb. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.