22 C 5/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 153a odst. 1 a § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl tímto rozsudkem. 2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 4. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 745,82 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy, na základě níž žalobkyně žalované dodala zboží, které bylo předmětem smlouvy. Žalovaná částka představuje neuhrazené faktury [číslo] [číslo] [číslo] kterými byla žalované účtována kupní cena dodaného zboží. 3. Usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], soud žalovanou v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4. Dne 13. 5. 2022 bylo uvedené usnesení doručeno fikcí žalované do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (ve smyslu § 49 odst. 6 o. s. ř.). Žalovaná se k žalobě do dnešního dne nikterak nevyjádřila, přičemž lhůta k vyjádření jí marně uplynula dnem 13. 6. 2022. 5. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). 6. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1 o. s. ř.) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě ani později vyjádření k žalobě neučinila, nastaly tedy podmínky pro postup dle výše citovaných ustanovení a soud o žalobě rozhodl, aniž by nařizoval jednání (153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 385,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 538 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 745,82 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby) a z částky 2 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 750 Kč ve výši 3 097,50 Kč. 9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.