22 C 64/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 2. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 11 638,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru s označením [anonymizováno] uzavřené dne 28. 3. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru“) mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, požadované úroky dosahují nemravné výše, smlouva obsahuje překvapivá ustanovení k tíži žalovaného a žalovaný nebyl řádně poučen o možnosti od smlouvy odstoupit. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl, žalovaný navrhl, aby mu bylo umožněno hradit dluh ve splátkách dosahujících nejvýše 1 000 Kč měsíčně. K prokázání své tíživé finanční situace navrhl provést důkazy soudními spisy, v nichž figuruje na straně žalované. 3. V replice ze dne 2. 6. 2022 žalobkyně dodala, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a souhlasila s tím, aby žalovaný splácel dluh v navržených splátkách. 4. Soud ve věci nařídil první jednání na den 15. 7. 2022, které bylo konáno za účasti zástupkyně žalovaného, avšak v nepřítomnosti žalobkyně ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), která se podáním ze dne 8. 7. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 18. 4. 2019 spolu s poplatkem ve výši 1 638,63 Kč (smlouvou o úvěru ze dne 28. 3. 2019, ID AIONATINI včetně všeobecných obchodních podmínek, shodnými tvrzeními účastníků). 7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru a vyžádala si jeho výplatní pásky a výpisy z účtu (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dle výplatních pásek čistá mzda žalovaného za měsíc duben 2018 činila 49 161 Kč, za měsíc květen 2018 činila 38 876 Kč a za měsíc červen 2018 činila 38 917 Kč (výplatními lístky za měsíc květen až červen 2018). Zůstatek na bankovním účtu žalovaného se rovnal za období od prosince 2018 do února 2019, tj. v období před poskytnutím úvěru, v průměru 2 080 Kč, z výpisu z účtu rovněž bylo patrné, že žalovaný čerpá část svých příjmů ze zápůjček či úvěrů od třetích společností (výpisy z běžného účtu žalovaného za období prosinec 2018, leden a únor 2019). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč dne 28. 3. 2019 (sdělením [právnická osoba] ze dne 17. 5. 2022 a výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 3. 2019). 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 12. 2021, v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 3. 12. 2021 (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 včetně podacího lístku). Právní zástupce žalobkyně je akcionářem žalobkyně, v rámci níž řídí proces vymáhání pohledávek (výroční zprávou žalobkyně do 31. 12. 2019). 10. Soud zamítl návrh na provedení důkazu spisy uvedenými žalovaným v podání ze dne 29. 4. 2022, neboť tyto důkazy se vztahovaly k otázce nepříznivé finanční situace žalovaného a možnosti úhrady dluhu ve splátkách. Žalobkyně však s úhradou dluhu ve splátkách výslovně souhlasila, proto jsou tyto důkazy pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do 18. 4. 2019 s poplatkem ve výši 1 638,63 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 20. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 21. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně této své povinnosti nedostála. Je sice pravdou, že si od žalovaného vyžádala výplatní pásky a výpisy z účtu, ovšem výplatní pásky bezprostředně nepředcházely době uzavření smlouvy, tedy již nebyly aktuální, a především pak nebylo zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně zjištěné údaje zhodnotila. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že měsíční zůstatek se pohyboval v řádu nižších jednotek tisíc a žalovaný splácel zápůjčky či úvěry většímu počtu subjektů. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez dalšího uzavřít, že žalovaný má dostatek prostředků k úhradě nového dluhu dosahujícího výše 10 000 Kč. Ke svému tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, pak žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 22. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemů