22 C 97/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 9. 2021 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 19 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2016 (dále jen„ smlouva o úvěru“) mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V podání ze dne 8. 6. 2022 žalobkyně dodala, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2022. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne 1. 11. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 4. 8. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání řádně doručeno dne 12. 9. 2022. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 12. 8. 2016 spolu s poplatkem ve výši 4 200 Kč (smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 13. 7. 2016 včetně všeobecných obchodních podmínek, kopií občanského průkazu žalovaného). 7. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru a provedla lustraci žalovaného (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, scoring ze dne 13. 7. 2016). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč dne 13. 7. 2016 (sdělením [právnická osoba] ze dne 17. 5. 2022 a výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 7. 2016). 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021, v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 13. 4. 2021 (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 včetně podacího lístku). 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do 12. 8. 2016 s poplatkem ve výši 4 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 18. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 19. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně nepředložila soudu žádné podklady, z nichž by plynulo posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr, a to jak podklady vztahující se ke konkrétním příjmům a výdajům žalovaného, tak k tvrzené lustraci žalovaného v dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. 20. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že v omluvě z jednání žalobkyně žádala o poučení a poskytnutí lhůty, pokud by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, neboť soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 21. Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). 22. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 15 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 16. 4. 2022, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty tří dnů od tohoto data, tj. od 20. 4. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudk