23 C 4/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 160 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaný splnil dne 1. 8. 2019. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 2 160 Kč za období od září 2019 do prosince 2020 po 135 Kč za měsíc. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Vedle dlužného televizního poplatku ve výši 2 160 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 291,09 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se v srpnu roku 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku (potvrzením České pošty o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021). Povinnost hradit poplatky však žalovaný neplnil, když neuhradil televizní poplatky za období od září roku 2019 do prosince roku 2020 v celkové výši 2 160 Kč, přestože žalobkyně jej k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvala (výzvou k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021, dodejkami). Shora uvedené listinné důkazy plně prokazují tvrzení uvedená v žalobním návrhu. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených a předložených žalobkyní. Podle ust. § 3 odst. 2 věty první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek, když se v září roku 2019 dle ust. § 3 odst. 4 zákon o rozhlasových a televizních poplatcích stal poplatníkem televizního poplatku s jedním televizním přijímačem, když tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalovaný se podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v měsíci září 2019 přihlásil jako poplatník televizního poplatku a jako fyzická osoba je povinen platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni tak náleží za období od září 2019 do prosince 2020 částka ve výši 2 160 Kč (135 Kč x 16 měsíců). Žalovaný přes výzvu žalobkyně televizní poplatek neuhradil, tudíž se dostal dle ust. § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala na částku 291,09 Kč. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 160 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (tzv. bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.