28 C 112/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 2 494 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná využila dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), přičemž cestovala ve vlaku 546 mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] hl.n. bez platné jízdenky. Žalované tak vznikla povinnost uhradit jízdenku ve výši 494 Kč společně s přirážkou ve výši 2 x 1000 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] následně dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], žalovaná je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované dle [číslo listu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] ve vlaku [číslo] přičemž při kontrole jízdních dokladů nepředložila platný jízdní doklad. Žalované tímto vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 494 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, rovněž ji byla uložena další přirážka ve výši 1 000 Kč, aniž by bylo z jízdenky čitelné, za co byla uložena. V oznámení o závadách bylo uvedeno, že je přirážka uložena za dvě osoby (Oznámení ze dne [datum]; Potvrzení o nedodržení SPPO – s podpisem žalovaného; Tarif [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] ta postoupila dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku na žalobkyni (Rámcová smlouva o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum]; Smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] vč. Příloh). Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno společně s výzvou k plnění před podáním žaloby (Předžalobní výzvy). 7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Soud má za to, že není důvodný nárok žalobkyně na druhou přirážku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvádí, že přirážka činí 2 000 Kč dle § 37 odst. 6 zákona š. 266/1994 Sb., o drahách, přičemž uvedené ustanovení stanoví přirážku v maximální výši 1 500 Kč. Žalobkyně ani po výzvě soudu neupřesnila na základě jakého ustanovení a z jakých důvodů požaduje druhou přirážku ve výši 1 000 Kč. Z přiložených důkazů soud zjistil, že byly žalované uloženy dvě přirážky ve výši 1 000 Kč, přičemž z oznámení o závadách vyplývá, že druhá přirážka byla uložena za spolucestujícího, což dle názoru soudu není možné. Žalobkyně navíc tuto skutečnost nijak netvrdí ani neodůvodňuje. Jelikož soud nemá za prokázaný nárok žalobkyně na druhou přirážku ve výši 1 000 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 294,82 Kč, přičemž tato částka představuje 19,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 494 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.