28 C 258/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 11 646 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů nalézacího řízení s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova], [registrační značka] neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb. Při zákonné denní sazbě 93 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za jeho provozování bez pojištění za uvedená období (122 dní) částku 11 646 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobce požadoval rovněž částku ve výši 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Vzhledem k tomu, že žalovaný má na území České republiky bydliště dle [číslo listu] [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU] (dále jen„ Nařízení“), posoudil soud svou pravomoc dle [číslo] Nařízení. Rozhodné právo určil soud právo české v souladu s [číslo listu] odst. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a [ustanovení právního předpisu EU]. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný, který byl vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] (výpis z registru silničních vozidel), neměl v období od [datum] do [datum] včetně (celkem po dobu 122 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti vyzval žalobce žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy s tím, že po žalovaném zároveň požadoval úhradu nákladů za upomínku ve výši 300 Kč (výzvou k úhradě). Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (výzvou s podacím archem). 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., podle § 4 odst. 5 tohoto zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. a podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Prodlení žalovaného s úhradou příspěvku soud posoudil podle § 513, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po dni splatnosti příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním vymáháním. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 464 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.