28 C 63/2022-95 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit 9 400 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na neznámý pobyt žalovaného [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ustanovil žalovanému opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku. Podáním ze dne [datum] se opatrovnice vyjádřila tak, že je třeba zkoumat, zda byla platně uzavřena smlouva o úvěru a smlouva o postoupení pohledávek. Zároveň opatrovnice souhlasila s rozhodnutím bez jednání. 3. Žalovaný je státním příslušníkem [země], s bydlištěm mimo území České republiky, pravomoc českých soudů vyplývá z [číslo listu] [anonymizována dvě slova] [číslo] je dána místem plnění. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav. [anonymizováno] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 12 000 Kč, sestávající z administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních hotovostních splátkách po 450 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný byl povinen hradit úrok ve výši 32,15 % ročně po celou dobu trvání smlouvy, tj. do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy (smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] [číslo]). Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti (kartou zákazníka – žádostí o zápůjčku). Žalovaný uhradil [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 17 600 Kč [anonymizováno] dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] s dokladem o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] s dokladem o odeslání). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizováno] poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 12 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč [anonymizováno] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Dle soudu [anonymizováno] zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. V tomto smyslu tedy při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nepochybila. 9. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 206,15 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v březnu 2018 nepřesáhla 10 %. Ve smlouvě byla tedy více než 20 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 20 násobkem. 10. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek, neboť tato ujednání by bylo nutné shledat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za administrativní činnost je ve smlouvě vymezen zcela neurčitě, soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo (z řízení o obdobných žalobách podávaných totožnou žalobkyní k vymožení pohledávek postoupených na žalobkyni [příjmení]), že tímto poplatkem [anonymizováno] přenáší na spotřebitele své provozní náklady (např. náklady na založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu). Náklady na vystavování duplikátů smluvní dokumentace jistě zpoplatnit lze, avšak nikoli předem takto vysokou paušální částkou, když ve skutečnosti nemusí vůbec nikdy vzniknout, a pokud ano, tak v podstatně nižší výši. Není přípustné, aby [anonymizováno] přenášela své provozní náklady související s poskytováním úvěrů na žalovaného, neboť tyto náklady jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru). Obdobný závěr lze uplatnit i na odměnu za hotovostní inkaso splátek. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas.