34 C 120/2022-64 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 275,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 6. 10. 2015 předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnutí rámcový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,5% z vyčerpané částky a dále se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke dni 31. 1. 2019 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 275,51 Kč, úroků ve výši 879,62 Kč a poplatků ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne 27. 5. 2019 na [právnická osoba] a.s. a následně dne 28. 5. 2019 na žalobkyni. Žalovaný byl informován o změně v osobě věřitele, žalobkyni však neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2015 se společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) smlouvu o vydání kreditní karty, kterou se mu banka zavázala poskytnout úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a poskytnout žalovanému kartu s uvedeným úvěrovým limitem a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,5 % z vyčerpané částky, a to včetně úroku ve výši 22,56 % ročně a poplatků dle ceníku žalobkyně (návrhem smlouvy, obchodními podmínkami, ceníkem poplatků). [příjmení] před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného (protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Žalovaný úvěr čerpal průběžně od 20. 10. 2015 do 26. 3. 2018, přičemž poslední splátku uhradil dne 21. 9. 2018. Konečný zůstatek úvěrového účtu činil ke dni 25. 1. 2019 částku mínus 11 155,13 Kč (souhrnným výpisem z účtu kreditní karty). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru banka oznámila žalovanému splatnost celého úvěru ke dni 31. 1. 2019, toto oznámení žalovanému odeslala téhož dne (oznámením o okamžité splatnosti). [příjmení] následně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], která ji dále postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky (předžalobní výzvou k úhradě ze dne 6. 8. 2019). Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Z takto zjištěných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizováno] poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč, které žalovaný čerpal prostřednictvím poskytnuté karty. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky (do jejich vyčerpané výše) bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,5 % z vyčerpané částky, tuto povinnost však nesplnil, když poslední splátku uhradil dne 21. 9. 2018. [příjmení] žalovaného vyzvala k okamžité úhradě celé částky ve výši 11 155,13 Kč dopisem ze dne 31. 1. 2019. Následně byl žalovaný informován o změně v osobě věřitele a opětovně vyzván k úhradě žalované částky. Žalovaný neuhradil ničeho. Zjištěný skutkový stav pak po právní stránce posoudil tak, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy se smlouvou o úvěru žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný jako úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky bance vrátit a zaplatit úroky ve sjednané výši 22,56 % ročně. Jelikož žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o úvěru jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. a [anonymizováno] jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., uzavřenou smlouvu soud posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména pak soud zkoumal, zda banka jako poskytovatel úvěru dostatečně posoudila schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak úvěrujícímu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (k povinnosti soudu zkoumat z úřední povinnosti splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěryschopnost spotřebitele srov. nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). Soud má za prokázané, že [anonymizováno] předmětný úvěr nabídla žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti. S ohledem na výši poskytnutého úvěru pak v tomto konkrétním případě soud uzavřel, že povinnosti posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet [anonymizováno] dostála. Žalovaný úvěr čerpal, povinnost hradit měsíční splátky však nesplnil, a to ani na výzvu banky a následně žalobkyně. Žalovaná částka vychází z výpisu z účtu [anonymizováno] karty a skládá se z vyčerpané jistiny ve výši 9 275,51 Kč a poplatků ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 879,62 Kč. Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo bance vedle úroku právo požadovat také zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvami o postoupení pohledávek, jimiž byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., což bylo žalovanému oznámeno. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 275,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se tak opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. K odůvodnění užití § 14b a. t. při rozhodování o přiznání nákladů zastoupení advokátem nutno uvést, že předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uplatňuje své nároky ve skutkově i právně podobných věcech na ustáleném vzoru lišícím se ve své podstatě pouze označením žalovaného, daty a částkami. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.