34 C 181/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 413 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na služby poskytované s užíváním bytu na adrese [adresa]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 12. 2013 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno] ve [anonymizováno] podlaží (1. patro) domu [adresa], [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa], za sjednané nájemné, přičemž žalovaná se ve smlouvě dále mj. zavázala hradit zálohy na služby ve sjednané výši (nájemní smlouvou). Dne 28. 8. 2017 žalobkyně a žalovaná podepsaly dohodu o skončení nájmu bytu ke dni 31. 8. 2017 (dohodou o skončení nájmu bytu). Žalovaná dne 11. 12. 2017 písemně uznala svůj dluh ve výši 25 410 Kč co do jeho důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v dohodnutém splátkovém kalendáři (prohlášením dlužníka o uznání dluhu a splátkovou dohodou věřitele s dlužníkem). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak zesplatnila celkovou pohledávku ve výši 6 413 Kč ke dni 28. 2. 2022 (upomínkou ze dne 16. 2. 2022 s rozpisem dluhu). Na zbývající dlužnou částku v celkové výši 6 413 Kč neuhradila žalovaná ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky, která se dostala do sféry její dispozice (upomínkou s dodejkou). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Účastnice řízení uzavřely smlouvu o nájmu bytu dle § [číslo] a násl. a § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Žalovaná porušila svou smluvní povinnost, když řádně a včas nehradila předepsané nájemné a zálohy na služby a následně když nehradila řádně a včas ani splátky na základě sjednaného splátkového kalendáře poté, co uznala svůj dluh co do důvodu a výše. Žalovaná, která dlužnou částku ve sjednané době nezaplatila, se dostala do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné sumy i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 600 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.