34 C 193/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný, ač je od 1. 7. 2007 na základě své přihlášky evidován jako poplatník [anonymizováno] poplatku, žalobkyni nezaplatil [anonymizováno] poplatky za období od července 2018 do srpna 2020 včetně ve výši 135 Kč měsíčně, celkem tedy 3 510 Kč. Jednotlivé poplatky byly splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce, vždy dne následujícího se tedy žalovaný dostal s úhradou poplatku do prodlení. Úrok z prodlení v zákonné výši žalobkyně kapitalizovala k datu 15. 7. 2021 částkou 623,99 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzván. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením ze dne 2. 11. 2021 [anonymizováno] [číslo jednací] žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovanému byla výše uvedená výzva doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. společně se žalobou dne 15. 11. 2021, na tuto do současné doby nereagoval. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Z provedených důkazů potvrzením o přihlášení poplatníka [anonymizováno] poplatků – výpis z evidence [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021 včetně přináležejícího potvrzení [anonymizováno], výzvami k úhradě ze dne 27. 11. 2020, včetně dodejek, soud zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný byl od července 2007 přihlášen jako poplatník [anonymizováno] poplatků, přičemž za období od července 2018 do srpna 2020 na tyto žalobkyni ničeho neuhradil, a to navzdory výzvě k úhradě zasílané mu žalobkyní. 5. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaný je poplatníkem dle § 3 odst. 2 věta prvá zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Dle § 2 odst. 2 cit. zák. se [anonymizováno] poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Zákon konstruuje povinnost platit [anonymizováno] poplatek jako povinnost založenou pouhým držením [anonymizováno] přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je [anonymizováno] poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Poprvé se [anonymizováno] poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem. Žalovaný tedy byl povinen v daném období hradit [anonymizováno] poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž neprokázal, že by za uvedené období poplatek ve výši á 135 Kč měsíčně hradil. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok z prodlení byl žalobkyní požadován za období vždy od prvého dne prodlení s platbou každého jednotlivého poplatku do 15. 7. 2021 a za toto období byl kapitalizován částkou 623,99 Kč. 6. Soud tedy žalobě jako zcela důvodné v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za jeden úkon (podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení, neboť v souladu s nálezem [název soudu] ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. [ústavní nález], dospěl k závěru, že k uplatnění nároku vyplývajícího z nezaplacení [anonymizováno] poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady. O povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem. 8. Rozsudek byl vyhotoven ve zjednodušené formě v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř.