34 C 246/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 1. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 24 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [anonymizována tři slova] [číslo] uzavřené dne 25. 3. 2021 (dále jen„ smlouva [anonymizována dvě slova]“) mezi [anonymizována dvě slova] žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] žalobkyně“) a žalovanou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil první jednání na den 12. 10. 2022, které bylo konáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 12. 10. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se podáním ze dne 5. 10. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím zjištěním: [anonymizována dvě slova] žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 3. 2021 smlouvu [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splatit do 24. 4. 2021 spolu s poplatkem ve výši 4 600 Kč (smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 25. 3. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek). [anonymizována dvě slova] žalobkyně zaslala na účet žalované částku 20 000 Kč dne 25. 3. 2021 (potvrzením o provedené platbě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 [anonymizována dvě slova] žalobkyně převedla na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021). Postoupení bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu (předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., [anonymizována tři slova] (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou [anonymizována tři slova] zavazuje, že [anonymizováno] poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a [anonymizováno] se zavazuje poskytnuté [anonymizováno] prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy [anonymizována tři slova] (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne [anonymizována dvě slova] jen tehdy, pokud z výsledku posouzení [anonymizováno] spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele [anonymizována dvě slova] splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení [anonymizováno] spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky [anonymizována dvě slova], a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli [anonymizována dvě slova] v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu [anonymizována dvě slova] v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. [anonymizována dvě slova] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], na základě které [anonymizována dvě slova] poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit do 24. 4. 2021 s poplatkem ve výši 4 600 Kč. [anonymizována dvě slova] žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Jednou ze základních povinností poskytovatele [anonymizována dvě slova] je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet [anonymizováno]. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. V řešené věci soud dospěl k závěru, že [anonymizována dvě slova] této své povinnosti nedostála. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalované splácet [anonymizováno] a tím, že se k jednání nedostavila, připravila se o možnost být soudem v tomto směru poučena. Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že v omluvě z jednání žalobkyně žádala o poučení a poskytnutí lhůty, pokud by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, neboť soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje (srov. usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, když k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek [anonymizována dvě slova] ve věci [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], či nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její [anonymizována dvě slova] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny [anonymizováno], tj. 20 000 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 510,30 Kč, přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.