34 C 249/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2021 domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že jakožto nájemce uzavřel s žalovaným, jakožto pronajímatelem, dne 26. 9. 2019 nájemní smlouvu o pronájmu bytu [číslo] [anonymizováno 5 slov] [adresa] na adrese [adresa], za účelem bydlení. Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou od 26. 9. 2019 do 29. 2. 2020. Současně s uzavřením nájemní smlouvy žalobce složil mj. také jistotu (kauci) ve výši 28 000 Kč v souladu s čl. VI. nájemní smlouvy. Nájemní vztah skončil uplynutím doby, dne 28. 2. 2020 žalobce předal byt žalovanému. Podle čl. VI. nájemní smlouvy se žalovaný zavázal vrátit jistotu do 30 dnů ode dne skončení nájmu, tedy do dne 30. 3. 2020. Žalovaný složenou jistotu (kauci) žalobci nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce dále požaduje úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby, když úrok v době a místě složení kauce (26. 9. 2019) činil 6,45 % ročně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2019 smlouvu o nájmu [anonymizováno], jejímž předmětem byl pronájem [anonymizováno] [číslo] nacházející se v budově [adresa] na adrese [adresa], a to za účelem bydlení. Nájem byl sjednaný na dobu určitou od 26. 9. 2019 do 29. 2. 2020. Žalobce, jakožto nájemce, se zavázal hradit měsíční nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním [anonymizováno] a poskytnout jistotu ve výši 28 000 Kč Smluvní strany si ujednaly, že v případě, že jistota nebude pronajímatelem použita nebo bude použita pouze z části, vrátí pronajímatel jistotu nebo její nepoužitou část nájemci do 30 dnů ode dne skončení nájmu způsobem, který stanoví nájemce (smlouvou o nájmu [anonymizováno] ze dne 26. 9. 2019). Žalobce složil žalovanému jistinu (kauci) ve výši 28 000 Kč dne 26. 9. 2019 (příjmovým pokladním dokladem ze dne 26. 9. 2019). Dne 28. 2. 2020 došlo k předání předmětu nájmu zpět pronajímateli (předávacím protokolem k bytu [číslo] ze dne 28. 2. 2020). Žalobce následně dne 22. 4. 2021 zaslal žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021 s doručenkou), žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce s žalovaným uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalovaný přenechal žalobci k dočasnému užívání [anonymizováno] a žalobce se za užívání [anonymizováno] zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby a uhradit žalovanému sjednanou jistotu (kauci) ve výši 28 000 Kč. Dne 28. 2. 2020 skončil nájemní vztah, žalovaný však nesplnil svoji povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, když nevrátil složenou jistinu (kauci) zpět žalobci ve sjednané lhůtě. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobce tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanovením § 2254 odst. 2 o.z. má žalobce současně právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 924,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.